Doporučení a stanoviska ČSVV

Být či nebýt breathariánem?

Podrobnosti: Kategorie: Doporučení a stanoviska České společnosti pro výživu a vegetariánství

Breathariánství je také označováno jako pránická výživa, což je výživa pránou. Nelze zaměňovat pránickou výživu s půstem a již vůbec ne s hladověním. Jedná se o plnohodnotnou výživu těla jiným způsobem, než je dnes obvyklé.

Jelikož se biochemie pránické výživy vymyká současným vědeckým poznatkům o výživě člověka, je třeba nejdříve ověřit, zda se nejedná pouze o nějaký podvod. Přece víme, že bez jídla a pití vydrží člověk cca 10 – 14 dní a bez jídla (pokud pije) přibližně 40 – 50 dní. Proto jsem hledal v odborné literatuře.

Nejvíce zpráv jsem našel o breathariánstvíTerezy Neumannové z německého Konnersreuthu (1898-1962), která žila 36 roků bez jídla a pití. Žádná z těchto zpráv však neřeší otázku, jak Tereza bez jídla fungovala. Vědci pouze zkoumali, zda nejde o podvod a klér zase zkoumal, zda jde o zázrak či ne.

Z druhé světové války známe případy nedobrovolného breathariánství z koncentračních táborů nebo z obléhaného Leningradu. Ke konci války dostávali vězni v koncentračních táborech nekvalitní jídlo v energetické hodnotě cca 300 kcal. Víme, že bazální metabolizmus muže je cca 1500 kcal. Mnoho vězňů na této stravě zemřelo vyhladověním a mnoho jich bylo ve velmi zuboženém stavu, když je našli v osvobozených koncentračních táborech. Nicméně byli i takoví, kteří tento způsob stravování a hrůzné nelidské podmínky přečkali v poměrně dobrém stavu. Podrobně o tom píše rakouský neurolog a psychiatr Viktor Frankl, který na těchto vlastních zkušenostech z koncentračního tábora vypracoval svoji psychoterapeutickou metodu, kterou nazval Logoterapie. Z blokády Leningradu je známo, že hladem a zimou zemřelo více jak milion lidí. Jsou popsány případy, kdy ti, co se vzdali svého přídělu potravin ve prospěch svých blízkých, přežili a jejich blízcí, i přes zvýšenou dávku potravy, zemřeli. Příděl byl cca 50 g chleba na den.

Lze tedy konstatovat, že breathariánství nějak funguje, ale nevíme jak. Na vysvětlení tohoto fenoménu dnes obvyklým vědeckým výzkumem si budeme muset ještě nějakou chvíli počkat.

V duchovní vědě je naopak tento mechanizmus popsán již ve Védách. Védy přinesli do Indie Ariové, kteří dle historických záznamů přišli do Indie ze severu z takzvané Tartárie cca 2 500 – 3 500 roků před našim letopočtem. Součástí Véd jsou Upanišády. V třetí části Sarva Upanišády se mluví o 14 druzích prány, z nichž je jich pět pro tělesnou oblast, pět pro duševní a čtyři pro duchovní oblast člověka. Pránajáma je pak cesta k ovládnutí této energie. V taoistické čínské tradici se používá pro pránu výraz Čchi. Thai-Čchi, Čchi-Kung je pak cesta k ovládnutí této energie. V Japonsku se používá označení pro pránu Ki, v Polynésii termín Manas. Všechny tyto výrazy označují to, co je ve Védách nazýváno pránou nebo můžeme pro pránu použít lokalizovaný termín: životní energie. Pránická výživa je tedy umění práce s životní energií, kdy je vynechán mezistupeň jejího získání z potravin.

Stále nám však zůstává nezodpovězena otázka, kde vezme tělo při pránické výživě stavební látky - živiny, tj. bílkoviny, tuky, sacharidy, minerálie, vitamíny a ochranné látky?

Dle západní duchovní vědy, reprezentované především Dr. Rudolfem Steinerem, je pránická energie nazývána éterem, který je součástí každé živé i neživé hmoty. Právě v díle Rudolfa Steinera a Rudolfa Hauschky můžeme najít přesnější vysvětlení mechanizmu získání nezbytných živin při pránické výživě.

„Všechno nerostné se jednou v člověku musí stát tepelným éterem. Všechno rostlinné musí v člověku prodělat přechodné stadium, kdy to získá vzdušnou povahu. Všechno živočišné musí v člověku prodělat přechodné stadium vodnatosti. Všechno lidské smí si v něm jedině uchovat vždy zemsky pevnou podobu“. Pokud tento proces transmutace přestane tělo zvládat, tak onemocní.

Tajemství lidské ústrojnosti (desátá přednáška), Dornach, 9. listopadu 1923. Proces zhmotnění i éterizace hmoty podrobně popisuje Rudolf Hauschka ve své dnes běžně dostupné knize: Člověk a substance a dále v knize Člověk a výživa.

Nutno zdůraznit, že pro dnešní konvenční vědu je výše uvedený doklad pouze nepodloženou hypotézou, která však může inspirovat výzkum, již jejími obvyklými prostředky.

Rizika breathariánství

Nevětším strašákem pro konvenčně se stravující a konvenční vědeckou obec je riziko onemocnění či dokonce úmrtí při přechodu na breathariánství. Jistě toto riziko nelze nijak zlehčovat. Nicméně dle statistiky evidované paní Jasmuheen žilo v roce 2012 na západě již 40 000 pránických lidí. Dle Henriho Monforta (v Brně 2013) prošlo kurzy pránické výživy cca 1 000 000 frekventantů, z nich čtyři zemřeli pro nedodržení doporučeného postupu. V ČR v roce 2012 zemřelo na silnicích 109 osob na milion řidičů. Avšak dříve (1965) to bylo v EU průměrně cca 260 osob na milion řidičů. Z tohoto srovnání vidíme, že je mnohonásobně větším rizikem jezdit autem (což na západě činí cca 60 % populace) než přecházet na pránickou výživu. Z dlouhodobého hlediska je i zajímavé srovnání rizika způsobu konvenční a pránické životosprávy. V současné době předčasně umírá na srdečně cévní choroby a rakovinu 80 % populace v hospodářsky vyspělých zemích. Breathariáni se naopak pyšní velmi dobrým zdravím a výkonností i v pokročilém věku.

Co nám může breathariánství přinést, aniž bychom se stali breathariány?

Asi nejvýznamnější bude nový pohled na hospodaření s energií. Dle duchovní vědy – Véd je zážitek radosti, štěstí, blaženosti vždy spojen s průchodem energie našim tělem. Tyto energie a jejich funkce jsou podrobně ve Védách popsány. Samozřejmě, že se nejedná jenom o tu energii z bílkovin, tuků a sacharidů. Pokud počítáme, kolik energie potřebujeme zajistit potravou pro různou činnost, tak o energii na emoční prožitky a sílu myšlení neuvažujeme. Přesto víme i bez vědeckého výzkumu, že ledaskdo umí svými emocemi řádně rozvířit emoce druhých. Z této jednoduché úvahy a našich zkušeností lze dojít k závěru, ke kterému došli i jiní, že skutečné množství energie, které denně spotřebujeme, může být u některých lidí mnohonásobně větší, než to množství energie, které běžně počítáme z potravin.

Na základě výše uvedené úvahy pak získáme zajímavý klíč třeba k řešení obezity. Obézní bude člověk, kterému se nedostává té jiné energie, než kterou čerpá z potravy a on ji chce získat potravou. Na vědecké konferenci pořádané Jihočeskou univerzitou (2007) odpověděl MUDr. Vladimír Vogeltanz (přední odborník v oboru etikoterapie) na otázku jaká je hlavní a primární příčina obezity: „Je to nedostatek lásky?“.

Dle mé studie: Stupně stravovací úrovně, nejsou pouze lidé s obvyklým příjmem energie (muži cca 2 600 kcal, ženy 2 200 kcal) a pak breathariáni, ale jednotlivé způsoby stravování mají různé úrovně příjmu energie. Např. lakto-vegetariáni přijímají v průměru denně 1900 – 2200 kcal, makrobiotici dle stupně vyloučení potravin 1 500 – 2 000 kcal, vitariáni 1 200 – 1 500 kcal. Mezi nimi jsou ti, kterým daný způsob vyhovuje po celý život a na druhé straně je mnoho těch, kteří se po nějaké době částečně vrací směrem ke konvenčnímu stravování do úrovně, která jim vyhovuje.

Aniž bychom se staly beathariány, tak se můžeme díky jejich poznání a zkušenostem naučit lépe pracovat s energií a tím méně a kvalitněji jíst, stát se zdravějšími, výkonnějšími, šťastnějšími.

O autorovi Jaroslavu Škvařilovi

TT 400 Přednášející čerpá nejen z vědeckých poznatků, ale především z vlastní praxe. Již třicet roků žije dle zásad výživy podporující zdraví a s celou rodinou jsou zaměřeni na vegetariánský způsob stravování. Jaroslav Škvařil je členem Skupiny pro rozvoj školního stravování při MŠMT ČR a je lektorem odborné skupiny pro nutrici ČSVV se zaměřením na problematiku bílkovin a výživových směrů. Od roku 1990 se podílí na vymezení pojmu Ochranná strava a je autorem srovnávací teorie: Stupně stravovací úrovně a Stupně aktivní životosprávy.