Vyhláška o školním stravování

Právní návrh na zrušení

 

  Návrh na zrušení části vyhlášky č. 48/1993 Sb. o školním stravování

 
V Brně dne 17. 4. 2002
Vážený pane ministře,
ve smyslu ustanovení § 1 odst. 4 vládní vyhlášky č. 150/1958 Ú. l. o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících a ustanovení čl. 2 odst. 4, poslední věta organizačního řádu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č.j.: 5 102/2001-KM,14 ze kterého vyplývá pro Vaše Ministerstvo povinnost dbát o zachování zákonnosti v okruhu své působnosti a činit podle zákonů potřebná opatření k nápravě, se na Vás obrací prostřednictvím naší Společnosti (registrované Ministerstvem vnitra jako občanské sdružení), naši členové a rodiče dětí navštěvujících Mateřskou školu v Brně, ulice Božetěchova 15 a Mateřskou školu v Jilemnici - Hrabačově se žádostí o zrušení části vyhlášky (a její přílohy) ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. 48/1993 Sb., o školním stravování.
Uvedeno přesně, jde o její ustanovení § 4 odst. 1, větu první, část před středníkem: "Vedoucí nebo ředitel se řídí výživovými normami, průměrnou spotřebou potravin a rozpětím finančních normativů na nákup potravin stanovenými v příloze, která je součástí této vyhlášky;...".
Toto ustanovení vidíme v příkrém rozporu s článkem 79 odst. 3 zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky.
Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky stanovuje v hlavě třetí o moci výkonné v čl. 79 odst. 3, že "...ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny". Důvodová zpráva k tomuto článku říká: "Ministerstva a jiné správní úřady nelze zřídit jinak než zákonem. Jen zákonem lze stanovit jejich působnost. Na rozdíl od vlády ministerstva a jiné správní úřady mohou vydávat právní předpisy, jen jsou-li k tomu výslovně zmocněny příslušným zákonem. Právní předpis nižší právní síly nesmí překročit rámec zákonného zmocnění."
Ústava tak opravňuje ministerstva (a jiné správní úřady) vydávat právní předpisy; avšak pouze za těchto podmínek:
1. na základě zákona,
2. v mezích zákona,
3. jsou-li k tomu zákonem zmocněny.
Vyhláška 48/1993 Sb., o školním stravování byla vydána na základě zmocnění zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, konkrétně na základě ustanovení § 13 písm. l) tohoto zákona. Citujeme dotčené ustanovení § 13 písm. l): "Ministerstvo stanoví vyhláškou ... l) podrobnosti o organizaci, řízení a financování školního stravování,"
Samotná vyhláška (§ 4 odst. 1) však ukládá vedoucímu nebo řediteli, aby se řídil výživovými normami a průměrnou spotřebou potravin a rozpětím finančních normativů na nákup potravin stanovenými v příloze, která je součástí této vyhlášky. V příloze jsou pak tabulkou stanoveny výživové normy podle skupin strávníků, kde se uvádí, kolik např. živočišných a rostlinných bílkovin má obsahovat jídlo pro děti určitého věku, jak kalorická má být přesnídávka, oběd a svačina pro dítě. Další tabulkou se stanovují druh a množství potravin v gramech na strávníka a den (maso, ryby, mléko, mléčné tekuté výrobky, tuky, cukr volný apod.); tyto mají tvořit průměrnou spotřebu potravin, aby bylo zajištěno dosažení výše stanovených příslušných výživových norem.
Je zcela evidentní, že tyto podrobnosti se netýkají organizace, řízení ani financování školního stravování, k jejichž určení směřuje zmocňovací ustanovení zákona č. 564/1990 Sb.
Ponechejme stranou formální správnost samotného zmocňovacího ustanovení zákona č. 564/1990 Sb. a porovnejme, po jednotlivých podmínkách, za kterých je možno vydávat prováděcí předpisy, napadené ustanovení vyhlášky 48/1993 Sb.
1) Pouze na základě zákona Právní předpis obsahující zmocňovací ustanovení k vydání vyhlášky je zákonem (zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství).
2) V mezích zákona Zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství upravuje státní správu a samosprávu ve školství. Zákonodárce, dle obsahu celého zákona, nezamýšlel na jeho základě regulovat skladbu stravy a ani nestanovil nikde v zákoně jakkoliv obecnou úpravu pro tuto oblast. Ustanovení § 13 písm. l) nehovoří o mezích zákona, ale o podrobnostech. Ani jeho další dvě ustanovení, tj. § 13 písm. k) a § 21 nehovoří o mezích spotřeby např. gramů tuku na strávníka a den; nezmiňují se totiž o stravování vůbec. Z uvedeného je zcela zřejmé, že vyhláška č. 48/1993 Sb. svým ustanovením § 4 odst. 1 překračuje meze zákona a nebyla vydána v jeho mezích. Dovodit úpravu (např. skladby a kalorické hodnoty potravin nebo kompetenci k určování výživových norem a průměrné spotřeby potravin ve smyslu přílohy předmětné vyhlášky) podzákonnými právními předpisy - vyhláškami ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy nelze ani z ustanovení § 7 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů České republiky, které vymezuje oblasti správy spadající do jeho působnosti.
3) Jsou-li k tomu zákonem zmocněny (ministerstva atd.) Zákon č. 564/1990 Sb. sice zmocňuje ministerstvo k vydání vyhlášky, avšak vyhlášky která stanoví podrobnosti o organizaci, řízení a financování školního stravování a výši příspěvků za stravování. Z obsahu takovéhoto zmocňovacího ustanovení nevyplývá oprávnění Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy stanovit vyhláškou výživové normy ani průměrnou spotřebu potravin vůbec, ani tak jak jsou popsány v příloze vyhlášky 48/1993 Sb., o školním stravování (dále jen "vyhláška").
Z uvedeného je zcela zřejmé, že ministerstvo nedisponuje zákonným zmocněním k vydání vyhlášky obsahující ustanovení určující závazné výživové normy a průměrnou spotřebu potravin.
Aplikace vyhlášky (ustanovení § 4 odst. 1, věta první před středníkem) zakládá společenské vztahy nezakotvené v zákoně a je zřejmé, že jejím vydáním došlo k porušení čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky, protože nebylo dáno zákonné zmocnění pro její vydání a taková norma nemá místo v právním řádu České republiky.
Neméně závažně porušuje ustanovení vyhlášky i článek 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (součásti ústavního pořádku České republiky) vyhlášené usnesením předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb. (dále jen "Listina").
Listina zde jasně deklaruje: "Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení."
V odstavci 1 ve vztahu k základním právům a svobodám se zaručuje rovnost všech lidí bez rozdílu, vyjadřuje se jejich univerzálnost a tím obecný zákaz jakékoliv diskriminace či zvýhodňování některých skupin založený na rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství , politického či jiného smýšlení, atd.
Ustanovení tohoto článku přebírá tak zákaz diskriminace vyjádřený v článku 2 Všeobecné deklarace lidských práv, v níž je vztaženo ke všem právům a svobodám, které jsou v ní obsaženy. Je vyjádřeno rovněž v čl. 2 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a v čl. 2 odst. 2 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, v němž se signatáři tohoto paktu zavazují zaručit práva tam obsažená všem jednotlivcům na svém území podléhajícím jejich jurisdikci a slibují, že je budou uskutečňovat bez jakéhokoliv rozlišování.
Mezi tato základní práva chráněná Listinou patří i v článku 32 odst. 4 zaručené právo rodičů na péči o děti a jejich výchovu a tomu odpovídající právo dětí na rodičovskou výchovu a péči. Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, stanovuje podrobnosti tohoto článku Listiny v ustanovení § 31 odst. 1 a 2 takto: "(1) Rodičovská zodpovědnost je souhrn práv a povinností a) při péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný,citový, rozumový a mravní vývoj, b) při zastupování nezletilého dítěte, c) při správě jeho jmění. (2) Při výkonu práv a povinností uvedených v odstavci 1 jsou rodiče povinni důsledně chránit zájmy dítěte, řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled odpovídající stupni jeho vývoje. Mají právo užít přiměřených výchovných prostředků tak, aby nebyla dotčena důstojnost dítěte a jakkoli ohroženo jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj."
Z ustanovení zákona o rodině je zřejmé, že je právem a povinností rodičů pečovat o zdraví a tělesný vývoj dítěte a že jsou povinni důsledně chránit jeho zájmy. Chtějí-li opravdu důsledně chránit zájmy dítěte (a zdraví dítěte nepochybně je jeho zájmem) musí, či měli by, hledat a uplatňovat nejmodernější vědecké poznatky a zásady, jež jsou jim známy obecně nebo z odborné literatury atp. Tedy je rodičovským právem (i povinností) postupovat při důsledném chránění zájmů dítěte podle svého nejlepšího vědomí, smýšlení, podle získaných ověřených poznatků a v souladu s moderní vědou. Je pochopitelné, že podle vzdělání, výchovy a osobní úrovně rozvoje každého rodiče, bude faktické vykonávání tohoto práva v praxi vypadat různě.
Avšak všechny náležité způsoby praktického provádění tohoto rodičovského práva jsou pod ochranou zákona a Listiny a není možné diskriminovat skupinu rodičů pro jejich přesvědčení či jiné smýšlení, na základě kterého důsledně (konkrétním způsobem v prostředí jejich vlivu) chrání zájmy dítěte.
Právě napadané ustanovení vyhlášky diskriminuje rodiče, kteří by chtěli dle vědeckých závěrů a doporučení chránit své děti preventivní, ochranou stravou proti jiným rodičům, postupujícím zatím dle starších výživových doporučení. Diskriminaci způsobuje aplikace přílohy vyhlášky v praxi a to tím, že rodičům, žádajícím pro jejich děti ochranou stravu, neumožňuje zavést ji do školního stravování (i v případech kdy beze zbytku souhlasí všichni rodiče žáků), protože by byla v rozporu s nutričními hodnotami, výživovými normami atd. určenými přílohou vyhlášky. Ta je pro vedoucí jídelny nebo ředitele školy závazná a tudíž jim neumožňuje, i přes výslovné požadavky rodičů, zavést odlišnou (ochranou) stravu.
Chce-li takový rodič důsledně uplatnit své právo na péči o dítě je v nevýhodném postavení (je diskriminován), jelikož ochranou stravu musí zajistit pro dítě jinak než prostřednictvím školní jídelny. A to pouze proto, že jím požadovaná ochranná strava neodpovídá hodnotově limitům (zastaralým) stanoveným nezákonnou vyhláškou.
Zakotvením výživových norem vyhláška zapříčiňuje diskriminaci každého rodiče, který požaduje pro své děti jiné stravování než její přílohou předepsané.
Nutno uvést, že výše není popsán jen teoreticko právní výklad, avšak skutečná diskriminace, která byla jednou z příčin uzavření soukromé MŠ ve Frýdku Místku v roce 1995. Dále byli fakticky diskriminováni rodiče dětí MŠ v Jilemnici Hrabačově v roce 1999, kterým nezbylo, než akceptovat vyhláškou dané výživové normy a upustit od jimi požadovaného a jídelnou MŠ zavedeného ochranného stravování. Nejvíce se však vyhrotila situace v Brně, kde Hygienik města Brna, opíraje se o zastaralé výživové normy uvedené v příloze vyhlášky, zahájil dne 9. 10. 1998 (a dosud nezastavil) ostudné správní řízení, jehož účel (přimět ředitelku mateřské školy, aby upravila stravování v souladu s normami vyhlášky a nedovolit tak rodičům chránit své děti) je nesmyslný a způsob jakým je řízení vedeno je z právního hlediska značně pochybný. Takové řízení očividně diskriminuje rodiče téměř 4 roky, protože pod hrozbou následků správního řízení upustila MŠ v roce 1998 od dohodnutého způsobu stravování a tak je zabráněn rodičům výkon práv na péči o dítě. Taktéž se snaží o jejich diskriminaci do budoucna tím, že směřuje ke správnímu rozhodnutí definitivně vylučujícímu ochranné stravování z MŠ.
Diskriminace je zakázána čl. 3 Listiny odst. 1 a přesto tato vyhláška de iure i de facto diskriminuje, pro jiné smýšlení, nejednu skupinu rodičů při uplatňování jejich zaručeného práva na péči o dítě.
Bohužel nedošlo pouze k porušení základních práv a svobod garantovaných Ústavou ČR a k porušení zákazu diskriminace stanoveného Listinou, ale vinou praktické aplikace vyhlášky, dochází k značným a jen těžko odstranitelným škodám na zdraví dětí v celé České republice.
Stávající vyhláškou č. 48/1993 Sb. doporučný a ve školním stravování dodržovaný příjem bílkovin 66 g/den pro děti ve věku 3 - 6 roků více jak trojnásobně překračuje doporučení hospodářsky vyspělých zemí a o 89 % překračuje maximální dávku ještě zdraví nepoškozující. Doporučené množství živočišných potravin a tím nepřímo doporučené množství cholesterolu překračuje jeho maximálně přípustnou dávku o 27 % konvenčního a o 80 % lakto-ovo-vegetariánského spotřebního koše (definovaného vyhláškou č. 48/1993 Sb.). Z pohledu nižšího doporučeného příjmu energie, který uvádí současné doporučené dávky živin platné pro Německo, Rakousko a Švýcarsko se dokonce jedná o překročení maximální přípustné dávky cholesterolu o 72 % konvenčního a o 144 % lakto-ovo-vegetariánského spotřebního koše uvedeného ve vyhlášce č 48/1993 Sb., o školním stravování. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že dodržování této vyhlášky významnou měrou přispívá ke vzniku neinfekčních chorob hromadného výskytu, především srdečné cévních, rakoviny, diabetu a osteoporózy.
Vzhledem k zásadnímu a hlubokému omezení práv a svobod jednotlivce, jakož i k narůstajícím škodám na zdraví, požadujeme přednostní řešení problematiky školního stravování. K tomu není možné dospět bez:
1) zrušení dotčeného ustanovení vyhlášky 48/1993 Sb.,
2) zajištění (alespoň na základních školách) výběru ze dvou druhů jídel. To vyplývá ze zákonné povinnost státních orgánů respektovat právo rodičů na péči o dítě a toto nelze upírat ani rodičům, kteří budou požadovat tradiční stravování,
3) zajištění potřebné nutriční úrovně jednoho ze dvou nabízených jídel, tak aby odpovídalo požadavkům ochranné stravy.
Žádáme Vás, vážený pane ministře, abychom byli dle ustanovení § 6 odst. 5 vládní vyhlášky č. 150/1958 Ú. l. o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících, vyrozuměni o postupu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy při naplňování uvedených tří kroků, znamenajících cestu k odstranění závadného stavu ve lhůtě 30 dnů od doručení našeho návrhu.
Jsme si vědomi složitosti situace a proto Vám navrhujeme k uvážení pro oblast organizace školního stravování, která přísluší Vašemu resortu, možnost spolupráce a využití našich zkušeností a poznatků při sestavování a zavádění norem, jejichž nutriční úroveň splňuje požadavky pro ochranou stravu (viz příloha).
S pozdravem
Předseda ČSVV Jaroslav Škvařil
Tiskový mluvčí ČSVV Ing. Richard Barták, CSc.
Vedoucí Odborné skupiny pro nutrici ČSVV MUDr. Zbyněk Luňáček, v.r.
Zástupce rodičů MŠ Brno Božetěchova 15 Petra Kurowská
za právní skupinu ČSVV Mgr. Daniel Němec
Zástupce rodičů MŠ Jilelmnice - Hrabačov Jana Farská

 

 

Copyright © by Ceska spolecnost pro výživu a vegetariánství All Right Reserved.

TOPlist

NAVRCHOLU.cz