Zpravodaj č. 2 - Poselství časem nedotčená
Významné osobnosti vegetariánství
MUDr.Ctibor Bezděk (1872 - 1956)
patří bezesporu k významným představitelům vegetariánského způsobu života. Tento český lékař je
znám především jako tvůrce dodnes aktuální léčebné metody Etikoterapie, tj. Léčby mravností.
Etikoterapie vychází ze všeobecně přehlížené skutečnosti, že prvotními příčinami všech neduhů
a nemocí jsou negativní vlastnosti lidského charakteru jako sobectví, hněv, lenost, závist, nenávist,
chamtivost, lhostejnost apod. Mimo obvyklých složek léčení se tedy Etikoterapie snaží
psychoterapeuticky zjistit mravní stav duše, utvrdit dobré vlastnosti a odstranit vlastnosti negativní.
Mravní nároky jsou samozřejmě kladeny také na lékaře, který musí přistupovat ke svému povolání s
láskou a nezištnou ochotou pomoci nemocným a nepovažovat své terapeutické umění za pouhý
předmět k obchodu a prostředek k živobytí či dokonce ke zbohatnutí. "Neboť peníze znesvětí vše
čeho se dotknou a způsobily by, že to nejcennější, co člověk má - duše - by se stalo předmětem k
obchodu a ziskuchtivosti."
Jeden ze zásadních osobních i profesionálních postojů MUDr. Ctibora Bezděka můžeme vyjádřit slovy
L. N. Tolstého: "Vegetariánství je kritériem, podle něhož poznáme, jestli je něčí snaha o morální
dokonalost pravdivá a upřímná." Doktor Bezděk shromáždil mnoho vědeckých poznatků o výživě,
pozitivním vlivu vegetariánství na život člověka a etických pohledů na jeho vztah ke zvířatům v
populárně-vědeckém pojednání "Vegetarism pro a proti" z roku 1928, ze kterého je i následující
úryvek: "… Velmi mnoho lidí jí s chutí mnoho masa, ale nedovedou sami zvíře zabíti. Používají k tomu
důsledně cizí pomoci. Je v tom velká nesrovnalost. Takový člověk vidí v živém zvířeti tvora cítícího a
do jisté míry i myslícího, proto se neodvažuje vztáhnouti na něho ruku. Ale v pečeni na talíři už tohoto
živého a cítícího tvora nevidí. Při pohledu na strom, obsypaný ovocem, sbíhají se člověku sliny v
ústech. Pochybuji, že by se našel člověk, který by měl týž pocit při pohledu na pasoucí se krávu.
Jiní zase úplně přehlížejí anebo zapomínají, že zvířata mají tak dokonale vyvinutý cit a smysl pro bolest
jako my a že pud sebezachování je u nich neméně silný jako u nás. Zapomínají, že zvířata jsou
skutečně naši mladší bratři, kteří i uznávají zvláštní, jim nedostižitelné vlastnosti člověkovy, a
ochotně se před nimi sklánějí. Člověk však se dopustil těžkého omylu tím, že tohoto dobrovolného
pokoření se zvířete nepoužívá k jeho povznesení, ale právě naopak, zvíře úplně vykořisťuje ke svým
sobeckým účelům, neštítě se ani jeho vraždy.
Kdo pozoroval zvířata vedená na porážku, přesvědčí se velice brzo, že zvířata tuší dobře, co se s
nimi má státi, neboť často bývají naplněna děsem a hrůzou před smrtí, který se jeví urputným
odporem ke vstupu do budovy porážky. Řezníci jsou nuceni nezřídka sváděti těžké zápasy s nimi a
žel Bohu používají k nim prostředků velmi bolestných a surových, např. vykroucení ocasu. Ještě
strašnější okamžiky je ovšem čekají v místnosti samé, kde vše páchne čerstvou krví a smrtí.
Tento děsivý předsmrtný strach nemůže zůstat bez vlivu na tělo zvířete. Nelze pochybovati, že jako
u člověka, který se ocitl v podobné situaci, vznikají v těle těžké změny rázu destruktivního
(rozrušivého) a tudíž chorobu vyvolávajícího. Podobně jest tomu i v těle zvířecím. Tyto změny,
stupňované ještě hnilobnými pochody, kterých bývá potřebí, aby maso nabylo potřebné měkkosti,
nemohou zůstati bez zlých následků pro tělo člověka, který se trvale živí masem takto získaným.
Člověk tedy, požívaje hnijícího masa zabitých zvířat (Tolstoj by řekl "hnijících mrtvol zvířat"), poškozuje
své vlastní tělo. Vedle toho se člověk tak zapomněl, že zneužívá svého povýšeného postavení, které
mu přiznávají i zvířata sama svým dobrovolným pokořením se, k hrubým vraždám, ve kterých jde tak
daleko, že někdy vraždí jen pro svou zábavu a k nelítostnému vykořisťování. Tím zatěžuje svou vlastní
duši a znesnadňuje svou vlastní dráhu vývojovou, neboť ono dobrovolné poddanství zvířat má docela
jiný smysl než jaký se mu přikládá. Člověk má tyto pokorné mladší své bratry podle možnosti k sobě
povznášeti, ulehčovati jim těžkou cestu vývojovou - a ne jejich oddanost sobecky využívati. …"
Dílo "Vegetarism pro a proti" vyšlo roku 1928 společně s pojednáními známého českého humanisty
Přemysla Pittra, se kterým MUDr. Ctibor Bezděk úzce spolupracoval. Osobnosti Přemysla Pittra se
budeme věnovat v příštím vydání Zpravodaje.
Za poskytnuté materiály děkujeme vnukovi MUDr. Ctibora Bezděka panu Mgr. Alexovi Bezděkovi,
náležejícímu ve své rodině již ke třetí generaci, která požívá potravu výhradně nemasitou.
Copyright © by Ceska spolecnost pro výživu a vegetariánství All Right Reserved.