Stanovisko FAO

Vliv hospodářských zvířat na biodiverzitu

 Dlouhý stín hospodářských zvířat  - ekologické otázky a možnosti - zpráva organizace LEAD (součást FAO)

Autor: H. Steinfeld, P. Gerber, T. Wassenaar, V. Castel, M. Rosales, C. de Haan - 2006, 390 pp

5. kapitola zprávy LEAD - Stín hospodářských zvířat

5.1 Problémy a trendy
Biodiverzita v podstatě znamená rozmanitost různých forem života v různých prostředích. Z této rozmanitosti člověk po tisíciletí profituje, ale zároveň ji i ovlivňuje – např. zemědělství, lov. V současnosti je biodiverzita ohrožena – mnohé druhy jsou na pokraji vyhynutí. Z tzv. 24 služeb ekosystémů (funkcí přírody), které jsou člověku prospěšné, jich je v současné době 15 ohroženo. Obavy o zachování biodiverzity vedly v roce 1992 k podepsání mezinárodní Konvence o biologické diverzitě (CBD). Úspěchy jednotlivých států při realizaci této strategie ovšem nejsou příliš přesvědčivé.
Hospodářská zvířata zde sehrávají velmi negativní roli, protože se podílejí na degradaci přírody. Dochází k ničení přirozených habitatů, globálnímu oteplování, zvyšování množství některých prvků v přírodě, atd. Nicméně stále existuje řada technických opatření, která mohou tento trend zvrátit.

5.2 Rozsah biodiversity
V oblasti biodiverzity je možno hovořit o několika úrovních:
Mezidruhová diverzita – dosud bylo na světě popsáno 1,8 milionu druhů, celkové množství je ale mnohonásobně vyšší. Rozložení druhů po planetě ovšem není rovnoměrné, nejbohatší jsou v tomto ohledu tropické pralesy nebo příp. některé vodní plochy.
Vnitrodruhová diverzita – vypovídá o genetické rozmanitosti v rámci jednoho konkrétního druhu. Určuje i schopnost daného druhu reagovat na vnější podněty a přizpůsobit se. Tato skutečnost je podstatou šlechtitelství a křížení. U ohrožených druhů zajistí přísun nových genů zlepšení stavu izolované populace.
Diverzita ekosystémů – jedná se o vzájemnou interakci jednotlivých prostředí. Ekosystémy mají zásadní význam pro fungování přírody a zajišťování tzv. služeb přírody (koloběh vody, uhlíku, dusíku atd.).
Biodiverzita ohrožena- všechny tři popsané principy tvoří jistou rovnováhu, jejíž porušení může mít závažné dopady. Příklad – vymření predátorů vede k přemnožení býložravců a zničení vegetace. Ekosystémy jsou v současné době ohroženy zejména v tropických pralesech, které postupně ustupují zemědělské půdě. Ohroženy jsou i mokřady a vodní plochy.
V roce 2006 hrozilo vyhynutí 16.000 druhům. Přirozená úroveň vymírání druhů je v současné době mnohonásobně překračována. Genová rozmanitost se také snižuje, ekosystémy jsou ohroženy v globálním měřítku.

5.3 Role hospodářských zvířat při snižování biodiverzity
Významnou roli při snižování biodiverzity hrají změny habitatu - přírodního prostředí, změny klimatu, nástup invazivních druhů a znečištění. Tyto faktory mnohdy působí současně.

5.3.1 Změny habitatu
Pro zvířata v přírodě představuje vážné ohrožení – jedná se např. o důsledky zemědělské a lesnické činnosti. Domácí zvířata zde pochopitelně působí negativně - např. pastviny.
Odlesňování – probíhá v podstatě o neolitické revoluce, v Evropě významně pozměněno např. Středomoří. V současné době se jedná zejména o problém Jižní Ameriky. Kromě rozšiřujících se pastvin pro dobytek se jedná i o půdu potřebnou pro produkci sóje a dalších plodin. Problematická je i tzv. fragmentace lesa, tedy vytváření jakýchsi ostrůvků povodních habitatů v novém prostředí. Původní druhy jsou pak mnohem zranitelnější. Velmi negativní dopad má pochopitelně i vypalování lesů.
Zvyšování zemědělské zátěže krajiny
Člověk od pravěku využíval krajinu ke své obživě, ovšem pouze určitým způsobem. Tradiční evropské zemědělské činnosti mohou být dokonce v mnoha ohledech přínosné. Snaha o maximalizaci výnosů ovšem vedla k intenzifikaci produkce, která je škodlivá – používání pesticidů atd.
Postup pouště a nástup plevelných dřevin
Chov hospodářských zvířat má také svůj podíl na rozšiřování pouští – zde je nebezpečné zejména udusávání půdy dobytkem. Jiným problémem je tzv. nástup dřevin – v oblastech, kde je nižší porost vypásán dobytkem, začnou dominovat vyšší dřeviny. Jedná se o problém semiaridních oblastí, se kterým se potýká řada států světa.
Opětovný postup lesa a tzv. konverze horských pastvin
Proces přeměny pastvin zpět na les byl popsán v kapitole 2.1.2. Dochází k němu při opuštění vyčerpané zemědělské půdy v odlehlých oblastech. I v tomto případě se následně biologická rozmanitost půdy snižuje. V poslední době byl rozpoznán význam polo-přírodních ploch porostlých travou a zejména v Evropě je jejich ochraně věnována zvýšená péče. Kromě ztráty biodiverzity se v případě nástupu lesa (nebo křovin) objevuje řada praktických problémů – např. ve Středomoří se zvyšuje riziko ničivých požárů. Jako určité řešení se nabízí začít znovu uvažovat o tzv. lesní pastvě, která byla v minulosti poměrně rozšířená.
Přestože přítomnost hospodářských zvířat může být někdy pro životní prostředí přínosem, existuje i početný seznam rostlin a živočichů, o jejichž vyhynutí se hospodářská zvířata přímo zasloužila (tabulka 16, příloha 2).

5.3.2 Změny klimatu
Dopady změn klimatu na biodiverzitu začaly být studovány až v posledním období.
Změny klimatu se projevují třemi způsoby: změna průměrné teploty, extrémní průběh některých klimatických jevů a změna proměnlivosti klimatu. Podle vědců může být v současnosti 15 až 37% druhů ohroženo vyhynutím v důsledku klimatických změn.
Dopady jsou následující: díky klimatickým změnám se některé druhy stěhují blíže či dále od pólu, ty které nejsou mobilní jsou ohroženy. V případě narušení prostředí klimatickými extrémy se otevírá prostor pro invazivní plevelné druhy, které jsou adaptabilnější. Některé ekosystémy (např. korálové útesy) reagují okamžitě, jinde se změna projeví až v delším časovém horizontu.
Některé studie naznačují, že dopad klimatických změn na přírodu bude mít daleko větší dopad, než jakákoli jiná lidská aktivita.

5.3.3 Cizí invazní druhy
V minulosti jednotlivé ekosystémy často přežívaly v izolaci, např. odděleny mořem, údolím atd. Aktivity lidí a jejich schopnost přepravovat libovolný biologický materiál ovlivňují svět již několik posledních století – a dochází tak k přenosu invazních druhů do prostředí, které se proti nim nedokáže bránit. Dopad na lokální druhy je většinou negativní. Role hospodářských zvířat v tomto procesu může být rozdělena na několik skupin:
Hospodářská zvířata jako invazní druh
Mnohá hospodářská zvířata splňují definici invazního druhu, např. většina z nich byla do Ameriky dovezena evropskými osadníky. Velmi negativní dopad byl pozorován např. na malých ostrovech, kde kozy a prasata brzy zdecimovaly místní vegetaci. Zvířata a případně produkty z nich (např. vlna) dále rozšiřují semena rostlin, cizopasníky a případně i nemoci. Nechvalně známým příkladem je ptačí chřipka. Nakažlivých nemocí zavlečených do domorodé populace zvířaty je koneckonců z historie známo velké množství.
Nástup rostlinných druhů související s hospodářskými zvířaty
Původní ekosystémy rozsáhlých oblastí Ameriky i Austrálie se v důsledku činnosti člověka změnily k nepoznání, často v průběhu několika málo desítek let. Hospodářská zvířata jsou samozřejmě jen součástí celého komplexu změn, ovšem významnou. V obou oblastech bylo pro místní rostlinné druhy určitým handicapem, že nebyly připraveny na existenci velkých přežvýkavců. V konkurenci nově se objevivších trav z Evropy, které se na přítomnost dobytka dokázaly už dříve adaptovat, neobstály.
Pastviny pro dobytek byly a jsou často získávány tzv. žďářením. Oheň stráví původní druhy a invaze nových plevelných druhů je tím usnadněna.
Hrozba invazivních druhů pro pastviny
Některým druhům rostlin se na pastvinách dobře daří, protože jsou pro dobytek nekonzumovatelné – bodláky, rostliny hořké, apod. V některých případech představují vážný problém, protože zabírají půdu, která by mohla být využita jinak nebo ubírají vodu jiným rostlinám. Ztráty byly v některých případech vyčísleny až na desítky milionů dolarů.
Ohrožení biodiversity u krmných plodin
Dokonce i krmné plodiny jsou v ohrožení, protože se snižuje jejich biologická rozmanitost. V této souvislosti je velmi aktuální i genové inženýrství, protože genově modifikované plodiny mohou ovlivnit genotyp tradičních variant – jedná se tak v podstatě o invazní chování.

5.3.4 Nadměrná exploatace a soupeření druhů
Nadměrná exploatace znamená neudržitelné využívání některých druhů za účelem zajištění potravy, léčiv, paliva a materiálu (zejména dřevo) nebo pro kulturní, vědecké nebo volnočasové aktivity. Toto nadměrné využívání ohrožuje značné procento všech živočichů (cca. třetina). Významné ohrožení je např. u mořských ryb.
U dobytka přibývá i faktor soupeření hospodářských zvířat s přirozenou faunou.

Soupeření s přirozenou faunou
Tento souboj má počátky už hluboko v minulosti, je možné jej rozdělit do dvou skupin – jednak přímé soupeření v krajině, jednak boj o vodní a potravinové zdroje. Historicky nejzávažnějším konfliktem byl souboj pastevců se šelmami, které škodily jejich stádům. V řadě regionů světa to vedlo ke kampaním za vyhubení konkrétních predátorů. V Evropě např. prakticky vyhuben medvěd.
Tyto konflikty dodnes probíhají, někdy v celkem významném měřítku, např. v Keni činí roční ztráty způsobené dravci až 3%. Problém v oblasti rezervací zvěře.
Volně žijící zvířata jsou dále považována za přenašeče nemocí ohrožujících dobytek -
viz. aktuální případ ptačí chřipky.

Chráněná území v ohrožení
Přírodní rezervace v Africe vznikaly převážně ještě v období, kdy obyvatelé nepociťovali nedostatek půdy a přírodních zdrojů. Situace se ovšem změnila a místní obyvatelé mnohdy nedokážou pochopit, proč by svá stáda nemohli pást na území rezervací. Tento problém je palčivý zejména v období sucha nebo hladomorů. Vztahy ochranářů a místních rolníků nejsou dobré, navíc zde nadále přetrvává mentalita nomádů, pro které pevně vymezené hranice nemají žádný význam.

Nadměrná exploatace mořských ryb
Odvětví chovu hospodářských zvířat je významným odběratelem mořských ryb, zejména kvůli zkrmování rybí moučky. Rybí moučka začala být pro krmení zvířat používána v padesátých letech v USA, a dnes  představuje asi 20% světové spotřeby mořských ryb. Podílí se tedy značnou měrou na současném neradostném stavu v tomto sektoru, kdy je značné procento světové zásoby mořských ryb těženo nad své regenerační schopnosti.
Důsledkem je i ohrožení biodiverzity, loveny jsou stále menší druhy, a ani jedinci nemohou dospět věku, který byl obvyklý dříve.
Současným trendem je rozvoj akvakultury, tedy hromadného chovu ryb. Výrazně vzrůstá například podíl tohoto sektoru na spotřebě rybí moučky. Kromě ryb z chovných farem se ale na trh dostávají i ryby z „černého trhu“, pocházející z aktivit rybářů, kteří loví ryby bez ohledu na stanovené kvóty a bez vědomí příslušných vlád.
Snižování genetické rozmanitosti hospodářských zvířat
V minulosti byla díky křížení vypěstována celá řada plemen hospodářských zvířat, která se adaptovala vždy na konkrétní prostředí a zeměpisnou šířku. Těchto různých plemen bylo na celé planetě identifikováno cca 6300.
Genetická rozmanitost těchto zvířat je ovšem v současnosti ohrožena. Již více než 1300 plemen vyhynulo nebo jim tento osud hrozí, nejhorší situace je v Evropě. Důvod je jednoznačný – genetičtí inženýři se soustředili na několik málo plemen, u nichž je nejlepší vyhlídka na rychlý váhový přírůstek či produkci mléka. Mimochodem, z celkem 30 domestikovaných živočišných druhů jich dnes jen 14 zajišťuje 90% světové spotřeby živočišných produktů. V USA např. 90% mléka pochází od jediného plemene krav , u produkce vajec je situace podobná. Důvody, proč by genetická rozmanitost jednotlivých druhů měla být co největší, jsou zřejmé. Podstatná je zejména odolnost vůči nemocem, a je možné, že v budoucnu bude třeba hledat i jiné vlastnosti, které se dnes jeví jako nepodstatné.

Z hlediska ochrany přírody není ovšem genetická rozmanitost hospodářských zvířat vždy jen přínosná. Mimo jiné umožňuje zvířatům adaptovat se na extrémní prostředí, odkud vytlačují původní druhy.

5.3.5 Znečištění
Intenzita znečištění se stále zvyšuje, ohroženo jím je čím dál více živočišných druhů. Škodlivý je zejména průnik živin do vodních toků, který vede k rozmnožování řas a narušení přirozeného prostředí. Ohrožena jsou zejména moře, korálové útesy atd. Problémem jsou ale i kyselé deště, zejména v rozvinutých zemích, které vedou ke znečištění jezer.
Role dobytka v procesu znečištění je značná (kap. 4.).

Přímá toxicita ve vztahu k hospodářských zvířatům
Jedná se o toxické účinky některých látek, tedy o přímou otravu. Z nedávné doby příklad z Indie – populace supů byla zdecimována o 95% kvůli léku Diclofenac, který byl podáván dobytku a který se do těl supů dostával z mršin. Dalším problémem je používání antibakteriálních látek a hormonů (případy změny pohlaví u ryb) nebo zvířecí paraziti, pesticidy a látky z koželužen a podobných zařízení. Mohou mít velmi negativní dopady (narušení plodnosti, vznik rakoviny atd.).

Znečištění habitatů jako důsledek činností spojených s chovem zvířat
Narušení habitatů činnostmi spjatými s chovem hospodářských zvířat jde ruku v ruce se zvyšováním obsahu živin ve  vodě a občasnými úniky koncentrovaných zvířecích exkrementů do okolí. Dopad těchto skutečností je obtížné odhadnout. Většina masové živočišné výroby je dnes koncentrována v okolí velkých měst, kde pestrost habitatů už beztak není velká. U nebodového, plošného znečištění zase není možné oddělit znečištění související se zvířaty od znečištění souvisejícího s jinými činnostmi.

Ohrožené habitaty na pobřeží moře ve východní a jihovýchodní Asii
Jako exemplární příklad poškození původních habitatů může posloužit oblast Číny, Thajska a Vietnamu, kde v devadesátých letech došlo k bouřlivému rozvoji produkce drůbeže a prasat. Zároveň ovšem dochází k výraznému znečištění a růstu řas v jihočínském moři, které je jinak domovem celé řady vzácných živočišných druhů.
K ohrožení habitatů také mimo jiné přispívá nadměrná eroze půdy a následná sedimentace ve vodních tocích, kde dochází ke změně životních podmínek. I zde je podíl sektoru významný.

5.4 Shrnutí dopadu hospodářských zvířat na biodiversitu
„Stín“ hospodářských zvířat je ve tomto případě skutečně dlouhý – biodiversitu ohrožuje nejen přímo, ale též prostřednictvím řady nepřímých procesů, které mohou trvat i stovky let. Určit konkrétní dopad všech těchto změn je velice obtížné – některé mají jen podružný dopad, jiné jsou velmi významné.
Indikátory dopadů produkce a distribuce živočišných produktů
Mezinárodní organizace (WWF, IUCN) shromáždily řadu údajů, které sice nezahrnují úplně všechny dopady hospodářských zvířat na biodiversitu, ale přesto ukazují, že jejich role je významná. Např. WWF uvádí, že z 825 evidovaných ekosystémů představují hospodářská zvířata ve 306 případech jednu z evidovaných hrozeb. IUCN zase došla k závěru, že 10% druhů ohrožených vyhubením je nějakým způsobem ohroženo hospodářskými zvířaty. Zdá se, že daleko více jsou ohroženy druhy pozemské, než ty, které žijí ve vodě a v moři.

5.5 Možnosti nápravy
Klasické ochranářské aktivity – tj. např. národní parky ve kterých bude zachováno původní přírodní prostředí, mají nadále svůj význam, ovšem zároveň je třeba alespoň eliminovat vliv všech efektů, o nichž byla v této kapitole řeč.
V předchozích kapitolách již byla řada možných technických opatření zmíněna, ve vztahu k různým formám vlivu zvířat na různá prostředí. Z hlediska biodiverzity mají největší význam ta, která předcházejí nejzávažnějším rizikům. Z těch nejvýznamnějších je možno zmínit intenzifikaci využití zemědělské půdy, postup pouště a ústup lesa. Zde je možné pouze doporučit lepší řízení a organizaci. Řada účinných postupů byla už testována v zemědělské praxi, je dokonce možné navracet původní habitaty do krajiny zdevastované intenzivním chovem dobytka. V anglickém originále je uvedena řada konkrétních doporučení s odkazy na odbornou literaturu.

 Přeložil: Jan Machula

TOPlist

NAVRCHOLU.cz