Dlouhý stín hospodářských zvířat - ekologické otázky a možnosti - zpráva organizace LEAD (součást FAO)
Autor: H. Steinfeld, P. Gerber, T. Wassenaar, V. Castel, M. Rosales, C. de Haan - 2006, 390 pp
Dlouhý stín, Kapitola 2
Člověk přetváří krajinu a využívá půdu prakticky od počátku dějin. Za posledních 200 let se ovšem rozloha obdělávané půdy výrazně zvýšila, i když v posledním období tento nárůst již není tak dramatický.
2.1 Trendy ve využívání půdy související s chovem hospodářských zvířat
2.1.1 Přehled: regionální odlišnosti
K rozšiřování obdělávaných ploch dodnes v některých oblastech světa dochází, např. v Latinské Americe nebo sub-saharské Africe. V Evropě a Severní Americe naopak rozloha obdělávané půdy mírně klesá. Rostoucí počet obyvatel zeměkoule je tedy třeba uživit prostřednictvím zintenzivnění produkce. To se díky nově vyšlechtěným odrůdám, mechanizaci a hnojivům zatím skutečně daří. Trend rozšiřování obdělávaných ploch bude v rozvojových zemích ovšem ještě nějakou dobu pokračovat, podobně jako opačný trend v zemích vyspělých, kde se ovšem může rychle obrátit, pokud dojde k rozšíření výroby biopaliv z kulturních plodin.
Ústup zemědělské půdy v některých oblastech souvisí rovněž se zvyšující se poptávkou po bydlení a rekreaci. Globalizace plně zasáhla i obchod s potravinami, které je v současnosti výhodnější dovézt z končin, kde poptávka po jiném využití půdy není tak vysoká.
2.1.3 Poškození půdy: nákladná záležitost
Poškození půd je v současné době velmi závažným problémem. Intenzifikace zemědělské výroby má kromě pozitiv i dopady negativní, např. hnojiva znečišťují půdu i podzemní vody. Extenzivní využívání půdy má ale rovněž svá úskalí, zejména v případě vypásání půdy dobytkem. Míra poškození půd je v různých částech světa rozdílná, ale řádově je možno hovořit o desítkách procent. Nejzávažnější je eroze a postup pouště. Narušení půd způsobuje světové ekonomice každoročně škody v řádově stovkách milionů dolarů. Některé procesy poškození půd jsou vratné, jiné bohužel nikoli.
2.1.4 Zvířata a využití půdy: geografické změny
Hospodářská zvířata byla v minulosti chována především v blízkosti lidských sídel. Drůbež a prasata se zdržovala ve dvorech, přežvýkavci (ovce, krávy) vyžadovali často přesuny v závislosti na ročním období, někdy až v řádu stovek kilometrů. Moderní chov hospodářských zvířat se řídí pouze poptávkou po živočišných produktech, v celosvětovém měřítku tedy dochází k výrazným změnám. Zvířecí exkrementy mohou být užitečným hnojivem, ve skutečnosti se ale často jedná o zdroj znečištění.
Intenzifikace využití půdy
Rozloha ploch, na kterých se pase dobytek, se stále zvětšuje. V některých oblastech světa zaujímá prakticky veškerou dostupnou půdu, pro kterou by jinak nebylo jiné využití. Na světě sice zatím stále existují místa, která by bylo možno na pastviny přeměnit, ovšem dopady bývají negativní.
Pro moderní období je typické zkrmování obilí. Tento trend začal v 50. letech 20. století v USA a postupně se šířil do celého světa, i když v některých oblastech, např. v Africe nebo Asii, zatím není příliš běžný. Díky tomu dnes 34% veškeré obdělávané plochy slouží k produkci krmiva pro hospodářská zvířata.
Přestože se světová produkce hospodářských zvířat bude i v budoucnu zvyšovat, nebude to patrně již tak rychle. Vyspělé i mnohé další země už mají vrchol růstu za sebou. Preference zvířat s jedním žaludkem – prasata, drůbež – způsobuje, je plocha půdy potřebné pro výživu jedné jednotky se snižuje. V důsledku toho dochází ke snižování rozlohy pastvin.
Proti sobě tedy stojí dva trendy – zvyšování produkce živočišných bílkovin a intenzifikace chovu, která má za následek snížení rozlohy obdělávaných ploch. Do budoucna je možno předpokládat, že rozloha obdělávané půdy bude spíše mírně klesat.
Změna umístění ve vztahu k trhům a zdrojům krmiva
Hospodářská zvířata se od nepaměti zdržovala v blízkosti lidských obydlí. S tím, jak se společnost industrializovala, se ve stále větší míře přesouvala do blízkosti velkých měst, kde byla zajištěna poptávka. To s sebou přinášela zdravotní a hygienická rizika. V současné době se tedy zvířata velkým aglomeracím opět vzdalují, i když jejich chov zůstává koncentrovaný. Pouze dobytek se do blízkost měst nikdy příliš nestěhoval, „urbanizace“ se mu vyhnula..
2.2 Geografie poptávky
Skladba lidského jídelníčku je velmi individuální záležitost. V rozvojových zemích je možné sledovat růst konzumace potravin živočišného původu, obyvatelé vyspělých zemí se jim ale začínají vyhýbat, ať již z důvodů etických nebo např. v důsledku nedávných skandálů v potravinářském průmyslu. Přesto platí úměra čím vyšší životní standard, tím vyšší spotřeba masa.
Strava obyvatel rozvojových zemí se za posledních 20 let výrazně změnila, kromě živočišných bílkovin v ní přibylo zeleniny a tuků, na úkor obilnin a hlíz. Týká se to zejména nově se rodících ekonomických velmocí – Číny, Indie a Brazílie.
2.3 Geografie zdrojů krmiva pro hospodářská zvířata
Zvířata mohou konzumovat řadu různých krmiv. Zpravidla je dělíme na objemná krmiva (seno, sláma) a koncentráty (např. obilniny).
2.3.1 Pastva a zelené krmivo
Pastviny jsou na zeměkouli rozloženy nerovnomněrně a oproti orné půdě poskytují nižší výnos. V případě, že je na nich aplikováno rozumné hospodaření, jsou ovšem výsledky uspokojivé. Intenzivnější využívání pastviny poškozuje. Pastviny je možno rozdělit do třech skupin – extenzivní v okrajových oblastech – hlavně rozvojové země – extenzivní v úrodných oblastech a intenzivní v oblastech, kde je půda vzácná – např. Evropa. Takovéto pastviny jsou obvykle druhově chudé.
2.3.2 Krmiva rostlinného původu
Jako krmiva se v posledním období začaly uplatňovat především obilniny a luštěniny. Důvodem byl pokles jejich cen a nedostatek tradičních krmiv.
Obilniny
V roce 2002 bylo celosvětově zkrmeno 670 milionů tun obilovin. Jako potrava slouží především drůbeži a prasatům, u dobytka se jedná o doplňkové krmivo. Růst spotřeby obilnin do určité míry odpovídá vzrůstu produkce masa, která ovšem rostla o něco více, díky zlepšené přeměně živin z krmiva na svalovou hmotu. Nejčastěji se zkrmuje kukuřice a ječmen, jejich význam je ovšem místně a časově velmi proměnlivý.
Zbytky zemědělských plodin
Jedná se o zbytkové produkty rostlinné výroby, typický pro ně je vysoký obsah vlákniny, např. sláma. Jejich využití postupně klesá. Příčiny jsou různé, např. alternativní využití jako biopaliva nebo stavební průmysl. Jistý význam mají i další zemědělské plodiny – např. brambory, zelí atd.
2.3.3 Vedlejší produkty potravinářské výroby
Významné doplňky, pocházejí z potravinářského průmyslu. Sojová moučka – zbytkový produkt z výroby sojového oleje. Sojové moučky se začalo používat jako náhrady za moučku rybí, které jednak začal být nedostatek, jednak zde přeci jen přetrvávají určité obavy ze zkrmování živočišných bílkovin bíložravci. Do stejné skupiny patří zbytky z výroby piva, melasa, atd. Kuchyňské zbytky jsou tradičně předkládány zvířatům v rozvojových zemích, zde ovšem existuje nebezpečí přenosu nemocí.
2.3.4 Budoucí trendy
Podle prognóz se bude poptávka po živočišných produktech ještě zvyšovat a s tím i poptávka po krmivech pro ně, zejména v rozvojových zemích. Cena obilí by měla nadále klesat. Aquakultura, tedy hromadné pěstování ryb, by do tohoto procesu mohla také výrazněji zasáhnout, k tomu by ovšem byla nutná změna spotřebitelských preferencí. Počet zvířat na pastvinách bude také patrně postupně mírně stoupat.
Rozšiřování pastvin je v současnosti možné pouze na úkor orné půdy, což se prakticky neděje, nebo na úkor lesa, což je z mnoha důvodů problematické. Plocha orné půdy se navíc neustále rozšiřuje, protože vzrůstá poptávka po obilí. Větší množství dobytka na omezeném prostoru způsobuje vypásání, přibývá i konfliktů mezi pastevci a zemědělci. Klimatické změny budou mít pro pastviny větší následky než pro ornou půdu, kde může být možný dopad přecijen lépe ovlivněn – např. zavlažováním.
Pole
Výroba většího množství potravin na stejné ploše je v zásadě možná, pokud budou moderní vědecké poznatky využity i v rozvinutých zemích. Tento vývoj je možno předpokládat zejména v Asii, perspektivní je např. kukuřice. Určité zvýšení produkce je možné i rozšířením ploch, některé regiony k tomu mají dobré předpoklady. Proti tomuto trendu budou ovšem působit dva faktory – poškozování půdy a globální oteplování. To bude mít v některých regionech sice pozitivní dopad, ovšem celkový efekt bude negativní.
Rovnováha mezi jednotlivými zdroji potravin
Ohledně cenového vývoje existuje určitý rovnovážný stav – pokud cena obilí roste, není jeho zkrmování zvířaty rentabilní a naopak. FAO ovšem předpokládá, že produkce obilnin bude dále vzrůstat. Na významu bude také nabývat schopnost zvířat přeměňovat živiny ve svalovou hmotu. Klasickým hospodářským zvířatům tak v některých oblastech může konkurovat chov ryb, které jsou v tomto ohledu velmi výkonné. Další neznámou je budoucnost biopaliv - biolíh, k jejichž produkci může být v budoucnu potřeba orná půda. Kromě konkurence mezi zvířaty a obilninami je však možno vysledovat i jakousi symbiózu. Odpady z potravinářské výroby častou slouží jako potrava zvířat. V Japonsku se v široké míře experimentuje se zkrmováním kuchyňských zbytků, tady ovšem vzniká řada etických a zdravotních rizik.
2.4 Produkční systémy: ekonomika umístění
Ziskový chov hospodářských zvířat je realizovatelný při splnění celé řady podmínek (cena lidské práce, vody, krmiva). V minulosti tyto faktory vytvářely prostorovou mapu výskytu hospodářských zvířat v krajině. Je tomu tak i v současnosti, kdy odvětví prochází překotným rozvojem.
2.4.1 Historické trendy a vývoj
V minulosti nebyla dopravní infrastruktura rozvinutá, proto byla zvířata pěstována lokálně. Chov dobytka měl a dosud má v různých kulturách různý charakter. Zvířatům patřila významná role v zemědělském cyklu – byla zdrojem tažné síly i hnojiva. Tradičně byly rovněž vypásány těžce přístupné terény – zejména na horách. FAO zavedlo rozsáhlou klasifikaci možných typů chovu zvířat. Vycházelo se přitom z toho, zda se jedná o výlučný chov nebo o smíšené hospodářství, jiným kritériem je procentuální složení krmné dávky. Chovy je rovněž možné klasifikovat jako závislé a nezávislé na půdě.
Zvířata s jedním žaludkem jsou dnes chována převážně bez vazby na půdu, přežvýkavci s ní zůstávají částečně spojeni. Převážná většina přežvýkavců v současnosti žije v rozvojových zemích, kde ovšem mají jen minimální podíl na produkci masa. U ostatních živočichů je tomu právě naopak. Např. 70% procent světové spotřeby drůbeže pochází z průmyslových chovů.
Geografické rozšíření hlavních druhů
Rozšíření jednotlivých druhů je také možno vymezit graficky. Zvířata s jedním žaludkem jsou chována i v teplejším klimatu, zatímco dobytek převažuje v chladnějším pásmu. Drůbež je nejvíce koncentrována v EU a v USA. Prasata jsou nejpočetnější v Evropě a v jihovýchodní Asii – v některých částech světa se ale z kulturních důvodů prakticky neobjevují. Největší koncentrace dobytka je v Indii, následuje Čína a Evropa. Malí přežvýkavci, ovce a kozy, jsou nejčetnější v Evropě a JV Asii.
Trendy posledních let
Zvířata s jedním žaludkem se šíří rychleji než přežvýkavci. Srovnání, která FAO provádělo pro roky 1991 a 2001, odhalilo významné rozdíly – např. ve východní Evropě poklesly počty chovaných zvířat až o 50% v důsledku politických změn. I v jiných regionech došlo ke změnám, globální trend je ale trvalý růst. Např. prasat přibylo v uvedeném období o 30%, drůbeže o 75% (zejména v Asii).
2.4.2 Geografická koncentrace
Chov zvířat se koncentruje tam, kde dochází k hospodářskému růstu, tedy v rozvinutých zemích a v rychle rostoucích ekonomikách. Pro tento systém je charakteristické fázování (výroba krmiva, chov, porážka a distribuce) a minimalizace nákladů. Farmy se sdružují do tzv. klastrů.
Produkční systémy nezávislé na půdě
Změny probíhají ve dvou etapách – nejprve se produkce přesouvá z venkova do měst, později z města blíže zdrojům krmiva. Poptávku producent nejprve uspokojí výstavbou kapacit v blízkosti měst, protože potraviny rychle podléhají zkáze. Pokud však dojde k rozvoji dopravní infrastruktury, provozy se městu vzdalují a přesouvají se tam, kde je levnější pracovní síla apod. Koncentrují se zejména v oblastech, kde je produkováno krmivo – dopravní náklady. V případě dovozu krmiva bývají kapacity umístěny např. v blízkosti přístavů.
2.4.3 Rostoucí význam dopravy
Pokrok na poli logistiky a dopravy vedl ke zvýšení objemu přepravovaných potravin. Kladný efekt má nejen zlepšující se stav komunikací, ale např. i zavedení chladírenských vozů. Doprava je relativně levná a proto umožňuje využívat místních cenových rozdílů u ostatních druhů nákladů. I chovatelské systémy dosud využívají k produkci půdu jsou na dopravě závislé, přestože v menší míře.
Většina zemědělských produktů je dosud vyráběna pro místní trh, ovšem význam mezinárodního obchodu roste, zejména u drůbeže. Co se týká obilí, je dominantním světovým exportérem Amerika, export směřuje především do Evropy a Asie. Světově se nejvíce obchoduje se sójou – cca 30% produkce.
Potravinářské výrobky se sice obchodují v menších objemech než krmiva, ovšem rozvoji tohoto odvětví napomohlo odstranění celních bariér a trend konzumace jídel z polotovarů. Dominantní komoditou je drůbež (cca 9 milionů tun v roce 2002 ), která je exportována zejména z Ameriky. Mezi importéry patří Asie ale v Evropě např. pobaltské státy. Hovězí maso se exportuje zejména z jižné Ameriky a Oceánie, odbytištěm je především Čína.
2.5 Hlavní oblasti poškození půdy
Hospodářská zvířata jsou jedním z největších znečišťovatelů půdy. Jedná se zde zejména o pastviny v suchých částech Afriky a Asie, ale i o části Severní Ameriky. Jiným problémem je šíření pastvina na úkor lesa v Latinské Americe. Systémy produkce nezaložené na využívání půdy jsou navíc často zdrojem znečištění, které vede i k poškození půd.
S chovem hospodářských zvířat jsou spjaty 4 faktory poškození půdy:
- šíření se do ekosystémů
- ničení pastvin
- kontaminace prostředí v okolí aglomerací
- znečištění a poškození půdy a ploch využívaných k produkci krmiva
2.5.1 Pastviny a pole se neustále rozšiřují
Rozšiřování obdělávané plochy umožní v budoucnu dosažení vyšší produkce potravin, nicméně vede k poškození ekosystémů a ztrátě biodivesity. Ztráta původního porostu vede ke zvyšování emisí CO2, změnám v koloběhu vody, a absorbční schopnosti půd. V zemích OECD se plochy většinou již nerozšiřují, ovšem situace se mění v Latinské Americe, Africe a Asii. Rozloha pastvin se neustále zvětšuje, zejména na úkor lesa. Dopad na deštné pralesy je známý, i když ještě ne zcela přesně chápeme, co všechno mohou tyto změny způsobit. Tato otázka je velice palčivá, protože největší prostor pro rozšiřování pastvin je právě zde. V Africe má odlesňování spíše původ v těžbě dřeva.
2.5.2 Poškození pastvin
Příliš intenzivní využívání vede k narušení pastvin ve všech částech světa. Této otázce je však věnována jen okrajová pozornost, zvláště v přelidněných oblastech, jako je Sahel nebo Střední Asie.
Zvířata půdu zejména udusávají, čímž znemožní vstřebávání vody. Částice půdy uvolněné kopyty zvířat v suchém období jsou pak splavovány do vodních toků, kde tvoří sedimenty. Zvířata rovněž vypásají vegetaci, která působí jako ochranný film půdy, nejaktivnější jsou v tomto kozy. Zvířata tak přispívají k postupu pouští a ústupu lesa. Celosvětově je procento poškozených pastvin velice rozdílné, v některých regionech ale dosahuje až 70%. Poškození půdy bývá spojeno i s vyčerpáním živin – v takovém případě je třeba hnojit, což vede k namnožení plevelů, atd.
2.5.3 Kontaminace příměstkých oblastí
Jak chovy zvířat tak i zpracovatelské kapacity se obvykle nacházejí v blízkosti velkých aglomerací. Narušení prostředí je způsobeno vysokou koncentrací zvířecích exkrementů (kejda ), s následkem znečištění vod. V krmivu se také často nachází příliš velké množství živin, které zůstávají nevyužity a přesouvají se do potravinového řetězce v okolí – např. eutrofikace vody (znečištění, růst řas), vyplavování dusíku a možná kontaminace podzemních vod i vody pitné. Nadměrná koncentrace živin v půdě – kvůli hnojení. Přírodní oblasti např, mokřiny a močály jsou ohroženy, snižuje se biodiversita. Pro chovatele není rentabilní budovat speciální kapacity pro likvidaci odpadů, raději je vypouští do kanalizace i s rizikem pokut. S některými odpadními produkty se ovšem také čile obchoduje, zde je zvýšené riziko přenášení zvířecích nemocí.
2.5.4 Intenzivní zemědělská produkce obilnin
Intenzifikace zemědělství má různá rizika. Může dojít k lokální erozi půdy, snížení biodiversity, znečištění vod atd. Celosvětovým problémem je změna klimatu. Problematické je také monokulturní zaměření některých polí, které vede k eliminaci všech ostatních druhů a plevelů. To způsobuje problém pro bezobratlé a půdní mikroorganismy. Monokulturní plodiny jsou také zranitelnější, méně odolné vůči hmyzu. Logickou reakcí je aplikace pesticidů, které tak pronikají do okolí. Hmyz se také stává rezistentním. Účinek monokultur na mikroorganismy není na první pohled patrný, ovšem studie prokázaly, že snížení počtu organismů může radikálně zkomplikovat proces rozkladu organických látek.
Změna ve sféře přírodních zdrojů
Přítomnost humusu v půdě je velmi důležitá. V průběhu několika let dochází v případě zemědělského využití půdy k jeho ztrátám. V tropických oblastech dochází k těmto ztrátám dokonce ještě mnohem rychleji.
Rozloha zavlažovaných polí se v současnosti zvětšuje o cca 2% ročně. Poptávka po vodě se zvyšuje, často je navíc využívána tzv. voda fosilní, tedy ta, která není obnovitelná.
Narušení životních prostředí
Intenzivní zemědělství přináší zvýšení obsahu dusíku a fosforu v půdě. Spotřeba hnojiv se do 90. let zvyšovala, poté se stabilizovala. Rostliny mohou absorbovat pouze omezené množství minerálů, zbytek je odplavován – někdy až 60%. Dochází ke kontaminaci spodních vod a růstu řas. Hnojení a potažmo výroba hnojiv je také významným zdrojem řady skleníkových plynů. Zemědělství v posledních letech také stále více omezuje pohyb volně žijících zvířat, zvláště v monokulturách je jejich pohyb problematický. Je možno učinit závěr, že pro budoucnost bude nutná změna v používání hnojiv – vyšší produkce při nižším používání hnojiv. Zde snad může napomoci technický pokrok.
Eroze
Eroze probíhá v různých částech světa různě, proto jsou data obtížně porovnatelná. Pokud nedochází k vsakování vody, nastává eroze, tedy odplavování částic půdy. Náchylná je zejména orná půda.
Závěrem
Hospodářská zvířata okupují rozlohu asi 3,8 miliardy hektarů, což je asi 30% povrchu planety. Ovšem pouze 0,5 miliardy je orná půda. Byly to právě systémy, které ke svému fungování půdu nepotřebují, které stály za růstem odvětví v posledním období. Tyto procesy nadále probíhají.
Strukturální změny
Intenzifikace výroby – šíření využívaných ploch
Prvním aspektem je intenzifikace výroby + příklon k chovu živočichům s jedním žaludkem (drůbež, prasata). Předpokládáme, že rozloha okupovaná zvířaty se bude i v budoucnu dále zvětšovat a šířit se do prozatím neobdělaných oblastí. Špička tohoto trendu už je však na dohled, pak by se situace měla změnit.
Vývoj v jednotlivých regionech může být značně odlišný. V zemích OECD např. došlo ke vzrůstu spotřeby masa doprovázenému poklesem rozlohy pastvin. Může za to částečně zintenzivnění výroby, ale i dovoz potravin z jižní Ameriky. Něco podobného probíhá v současnosti v Asii, kde se rapidně zvyšuje spotřeba masa, díky tomu, že se dováží krmivo, používá se lepších plemen a konzumuje se více drůbeže.
Přesun produkce do oblastí s nízkými náklady a zdroji krmiva
Místa produkce a spotřeby nejsou v současnosti totožná. Sektor se tomuto stavu přizpůsobil a snaží se jednotlivé části produkčního řetězce rozmístit v oblastech, kde jsou náklady co nejnižší. Rozvoj dopravní infrastruktury snížil náklady na dopravu, ke konečným spotřebitelům se navíc často dopravují polotovary, zpracované v místě produkce. Chov tedy probíhá v blízkosti zdrojů krmiva za kombinace co nejlepších místních podmínek – cena práce, daňové úlevy atd.
Tato situace je snad výhodná z hlediska ziskovosti, ovšem vytváří situace, které mají negativní dopad na životní a sociální prostředí. Zohledněny jsou pouze přímé náklady a nikoli už náklady druhotné – znečistění vody, půdy, vzduchu. Do budoucna je třeba zajistit určitou rovnováhu mezi potřebami výživy obyvatel a nároky životního prostředí.