Stanovisko FAO

Dlouhý stín hospodářských zvířat  - ekologické otázky a možnosti - zpráva organizace LEAD (součást FAO)
Autor: H. Steinfeld, P. Gerber, T. Wassenaar, V. Castel, M. Rosales, C. de Haan - 2006, 390 pp

 

Shrnutí
Cílem této zprávy je posoudit celkový vliv chovu hospodářských zvířat na ekologické problémy a poukázat na technické a politické možnosti jejich zmírnění. Jako podklad pro tvorbu byly použity nejnovější informace a kompletní dostupná data. Zpráva bere v úvahu nejen přímé dopady chovu, ale i vlivy pěstování rostlinné potravy, která je pro chov hospodářských zvířat nezbytná.
Chov hospodářských zvířat se ukazuje jako jeden ze dvou či tří nejvýznamnějších přispěvovatelů nejzávažnějších ekologických problémům. A to v lokálním i globálním měřítku. Ve zprávě se nalézají doporučení, kam by se měla zaměřit politická pozornost. Především na degradaci půdy, změny klimatu a znečištění ovzduší, nedostatek vody a její znečištění a ztrátu rozmanitosti živočišných druhů. Stejně tak, jako se hospodářská zvířata podílejí obrovskou měrou na ekologických problémech, mohou potenciálně přispět k jejich vyřešení. Dopad na ekologii je do té míry závažný, že je nutné začít s řešením co nejrychleji. Zásadní snížení tohoto dopadu můžeme navíc dosáhnout za přijatelnou cenu.
Přečtěte si shrnutí
Stáhněte si plnou verzi (PDF , 5Mb), klikněte zde ...
Pokud máte pomalé připojení, můžete si také stáhnout každou kapitolu zvlášť v následujím obsahu.

Obsah

	Obálka, předmluva a obsah Poděkování Zkratky Shrnutí
	Kapitola 1 - Úvod 1.1 Hospodářská zvířata – hlavní hráč na poli ekologických problémů 1.2 Faktory formující chov hospodářských zvířat 1.3 Směry vývoje chovu hospodářských zvířat
	Kapitola 2 – Hospodářská zvířata a geografická přeměna 2.1 Směry vývoje hospodářských zvířat spojené s využitím půdy 2.1.1 Přehled: regionálně odlišné změny 2.1.2 Globalizace řídí změny ve využití půdy na lokální úrovni 2.1.3 Znehodnocení půdy: ohromná a nákladná škoda 2.1.4 Hospodářská zvířata a využití půdy: “geografická přeměna” 2.2 Geografie poptávky 2.3 Geografie zdrojů pro hospodářská zvířata 2.3.1 Pastviny a krmivo 2.3.2 Krmné plodiny a plodinová rezidua 2.3.3 Agroprůmysl podle produktů 2.3.4 Trendy do budoucna 2.4 Výrobní systémy: zaměření ekonomiky ve hře ??? 2.4.1 Historické trendy a distribuční modely 2.4.2 Geografická koncentrace 2.4.3 Rostoucí závislost na dopravě 2.5 Ožehavé oblasti znehodnocení půdy 2.5.1 Pastviny a krmné plodiny stále pronikají do přírodních ekosystémů 2.5.2 Znehodnocení pastvin: šíření pouští a změny vegetace 2.5.3 Kontaminace oblastí v okolí měst 2.5.4 Intenzivní zemědělství krmných plodin   2.6 Závěry
	Kapitola 3 – Role hospodářských zvířat ve změně klimatu a znečištění ovzduší 3.1 Problémy a směry vývoje 3.2 Hospodářská zvířata a uhlíkový cyklus   3.2.1 Emise uhlíku při výrobě krmiv 3.2.2 Emise uhlíku při chovu hospodářských zvířat 3.2.3 Emise uhlíku při zpracování hospodářských zvířat a dopravě chladícími vozy 3.3 Hospodářská zvířata a dusíkový cyklus 3.3.1 Emise dusíku z krmivových hnojiv 3.3.2 Emise z vodních zdrojů po použití chemických hnojiv 3.3.3 Plýtvání dusíkem ve výrobním cyklu hospodářský zvířat 3.3.4 Emise dusíku z uskladněných organických hnojiv 3.3.5 Emise dusíku z použitých nebo usazených hnojiv 3.3.6 Emise ze ztrát hnojivového dusíku po aplikaci a přímém nánosu 3.4 Shrnutí vlivu hospodářských zvířat 3.5 Možnosti zmírnění dopadů 3.5.1 Izolace uhlíku a zmírnění emisí CO2 3.5.2 Snížení emisí CH4 způsobených střevní fermentací pomocí zlepšené efektivnosti a stravy 3.5.3 Zmírnění emisí CH4 pomocí lepšího hospodaření s organickými hnojivy a bioplynu 3.5.4 Technické možnosti pro zmírnění emisí N2O a těkání NH3
	Kapitola 4 – Role hospodářských zvířat ve spotřebě a znečištění vody 4.1 Problémy a směry vývoje 4.2 Využití vody 4.2.1 Pitná voda a údržba 4.2.2 Zpracování produktu 4.2.3 Výroba krmiv 4.3 Znečištění vody 4.3.1 Odpad z hospodářských zvířat 4.3.2 Odpady při zpracování hospodářských zvířat 4.3.3 Znečištění při výrobě krmiv a píce 4.4 Dopady využití půdy při chovu hospodářských zvířat na vodní cyklus 4.4.1 Rozsáhlá pastva mění vodní toky 4.4.2 Přeměna využití půdy 4.5 Shrnutí vlivu hospodářských zvířat na vodu 4.6 Možnosti zmírnění dopadů 4.6.1 Lepší efektivita využívání vody 4.6.2 Lepší zacházení s odpady 4.6.3 Správa půdy
	Kapitola 5 – Dopad hospodářských zvířat na rozmanitost živočišných druhů 5.1 Problémy a směry vývoje 5.2 Rozměry biodiverzity 5.3 Role hospodářských zvířat ve ztrátě biodiverzity 5.3.1 Změna stanoviště 5.3.2 Změna klimatu 5.3.3 Invazivní druhy zvířat 5.3.4 Přehnané využívání a konkurence 5.3.5 Znečištění 5.4 Shrnutí vlivu hospodářských zvířat na biodiverzitu 5.5 Možnosti pro zachování biodiversity
	Kapitola 6 – Politické výzvy a možnosti 6.1 Směrem k vedoucímu politickému rámci 6.1.1 Všeobecné zásady 6.1.2 Konkrétní politické nástroje 6.1.3 Politické otázky v oblasti změny klimatu 6.1.4 Politické otázky v oblasti vody 6.1.5 Politické otázky ohledně biodiverzity 6.2 Politické možnosti při identifikaci ekologických tlakových bodů 6.2.1 Kontrolované rozšíření přírodních ekosystémů 6.2.2 Omezení degradace pastvin 6.2.3 Snížení výživové zátěže v oblasti s koncentrací hospodářských zvířat 6.2.4 Zmenšení ekologických dopadů intenzivní výroby krmných plodin
	Kapitola 7 – Souhrn a závěry 7.1 Hospodářská zvířata a životní prostředí v kontextu 7.2 Co je třeba udělat? 7.3 Výzvy před námi
	Odkazy Příloha 1 (mapy) Část 1:  - Část 2: Příloha 2 (Tabulky) Příloha 3 (Postup kvantifikace a analýzy)

Globální důležitost sektoru
Ačkoliv ekonomicky se nejedná o předního globální hráče, oblast hospodářských zvířat je sociálně a politicky velice významná. Zahrnuje 40 % zemědělského hrubého domácího produktu (HDP). Zaměstnává 1,3 miliardy lidí a tvoří živobytí pro jednu miliardu chudých na celém světě. Zvířecí produkty poskytují jednu třetinu lidského příjmu bílkovin, jsou jednou z příčin obezity a potenciálním léčivem podvýživu.
Rostoucí populace a příjmy, spolu se změnami stravovacích preferencí, rychle zvyšují poptávku po zvířecích produktech, současně globalizace žene vzhůru obchod se zvířaty a jejich produkty. Globální produkce masa by se měla zdvojnásobit z 229 milionů tun v roce 1999 na 465 milionů tun v roce 2050; produkce mléka vzroste z 580 na 1043 milionů tun. Ekologický dopad na produkci hospodářských zvířat musí být snížen na polovinu, pouze abychom zabránili zvýšení úrovně poškození nad současnou úroveň.

Strukturální změny a jejich dopad
Oblast hospodářských zvířat prochází komplexním procesem technických a geografických změn, což posunuje podíl ekologických problémů způsobených tímto sektorem. Extenzívní pastva stále zaujímá a degraduje obrovské plochy půdy; je tu rostoucí trend směrem k intenzifikaci a industrializaci. Chov hospodářských zvířat se posunuje zeměpisně, v první řadě z venkovských oblastí do městských a okolí měst, aby byla blíž zákazníkům; dále směrem ke zdrojům krmiva, ať už jde o oblasti krmných plodin či dopravní a obchodní osy, kam je krmivo dováženo. Existuje rovněž posun v druzích chovaných zvířat, chov monogastrických druhů (prasata a drůbež, nejčastěji chovaných v průmyslových jednotkách) rychle roste; zatímco růst chovu přežvýkavců (hovězí dobytek, ovce a husy, kozy, často chované extenzivným způsobem) se zpomaluje. Prostřednictvím těchto změn se oblast hodpodářských zvířat více dostává do přímého boje o vzácnou půdu, vodu a další přírodní zdroje. Tyto změny nás nutí ke zvýšené efektivnosti, tudíž ke snížení výměry půdy potřebné pro chov hospodářských zvířat. Zároveň omezují zisky drobných rolníků a pastýřů, zvyšují náklady a odpady a zvyšují a koncentrují produkované znečištění. Široko rozptýlené zdroje znečištění navracejí důležitost zdrojům, které produkují více lokálních škod, ale jsou jednodušeji regulovatelné.

Znehodnocování půdy
Chov hospodářských zvířat je zdaleka nejrozsálejším antropogenním (vznikajícím činností člověka) uživatelem půdy. Celková výměra pastvin je odpovídá 26 procentům zemského povrchu planety, vyjma ledovců. Navíc, celková plocha využívaná na produkci krmiv obnáší 33 procent celkové orné půdy. Celkově chov hospodářských zvířat představuje 70 procent veškeré zemědělské půdy a 30 procent půdního povrchu planety.
Rozmach chovu hospodářských zvířat je klíčovým faktorem odlesňování, zejména v Latinské Americe, kde se nachází největší oblast odlesněné plochy – 70 procent dříve zalesněné půdy v Amazonii je nyní využíváno jako pastviny a krmné plodiny pokrývají velkou část zbylé plochy. Asi 20 procent světových pastvin a horských luk (73 procent pastvin je v oblastech sucha) bylo nějakým způsobem degradováno, ponejvíce nadměrnou pastvou, zpevňováním a erozí způsobenou působením hospodářských zvířat. Zejména suché půdy jsou těmito trendy negativně ovlivněny, jelikož hospodářská zvířata jsou často jediným zdrojem obživy pro lidi, kteří v těchto oblastech žijí.
Nadměrná pastva by mohla být omezena zpoplatněním pastvy a odstraněním překážek k pohybu na pastvách v obecním vlastnictví. Mohlo by se zabránit znehodnocování půdy a zregenerovat ji prostřednictvím metod ochrany půdy, pastvami s vysázenými stromy, lepším řízením pastevních systémů, limity na nekontrolované vypalování pastevci a regulovaným odepřením přístupu do citlivých oblastí.

Ovzduší a klima
Změna klimatu je nezávažnějším problémem pro lidstvo, vezmeme-li v úvahu vzrůstající teploty, zvyšující se hladiny moří, tající ledy a ledovce, posuny oceánských proudů a počasí.
Hlavním činitelem je chov hospodářských zvířat, který je zodpovědný za 18 procent emisí skleníkových plynů měřených jako ekvivalent CO2. Tento podíl je vyšší než způsobuje doprava.
Chov hospodářských zvířat je zodpovědný za 9 procent antropogenních emisí CO2. Největší podíl se odvíjí od změn ve využití půdy – zejména odlesnění – způsobených rozšířením pastvin a orné půdy pro pěstování krmiv. Hospodářská zvířata jsou zodpovědná za mnohem větší podíl některých plynů s dramatickým vlivem na oteplování ovzduší. Tento sektor vypouští 37 procent antropogenního metanu (s 23x větším potenciálem vlivu na globální oteplování (GWP) z CO2), z něhož většina pochází ze střevní fermentace přežvýkavců. Dále vypouští 65 procent antropogenního rajského plynu (296x GWP z CO2), převážná většina z hnojiva. Hospodářská zvířata jsou rovněž zodpovědná za téměř dvě třetiny (64 procent) antropogenních emisí čpavku, který významně přispívá ke kyselým dešťům a okyselování ekosystémů.
Tato vysoká úroveň emisí otevírá velké možnosti pro opatření ke zmírnění změny klimatu. Zintenzívnění – pokud jde o zvýšenou produkci chovu hospodářských zvířat i pěstování rostlinných krmiv – může zredukovat emise skleníkových plynů způsobené odlesňováním a degradací pastvin. Kromě toho obnovení historických ztrát půdního uhlíku prostřednictvím udržování orby, krycích plodin, agrolesnictví a dalších opatření by mohlo izolovat 1,3 tuny uhlíku na hektar za rok, a další část je dostupný obnovením opuštěných pastvin. Emise metanu mohou být sníženy pomocí vylepšené stravy, vedoucí k redukci střevní fermentace, lepším hospodařením s hnojivy a bioplynem – který také poskytuje obnovitelnou enegii. Emise dusíku mohou být sníženy pomocí vylepšené stravy a lepším hospodařením s hnojivy.
Kjótský protokol a jeho “Čistý rozvojový mechanismus” (CDM) může pomoci financovat rozšíření bioplynu a aktivity spojené se způsobem pastvy na stromy zarostých pastvinách, včetně zalesňování a znovuzalesňování. Měla by se rozvinout metodika, která CDM umožní financovat další aktivity související s hospodářskými zvířaty, jako např. poutání půdního uhlíku prostřednictvím uvedení poničených pastivin do původního stavu.

Voda
Svět čelí rostoucím problémům s nedostatkem a tenčícími se zdroji sladkovodní vody, 64 procent světové populace pravděpodobně bude žít do roku 2025 v oblastech s nedostatkem vody. Chov hospodářských zvířat je klíčovým odvětvím s narůstajícím použití vody; představuje 8 procent globálně lidmi spotřebované vody a jeho hlavní část tvoří zavlažování krmných plodin. Jedná se pravděpodobně o odvětví nejvíce znečišťující vodu, která přispívá k eutrofizaci (proces obohacování vody živinami), “mrtvým” zónám v pobřežních oblastech, rozkladu korálových útesů, zdravotním potížím lidí, rezistenci antibiotik a mnoha dalším problémům. Nejvýznamnější zdroje znečištění pocházejí ze zvířecích odpadů, antibiotik a hormonů, chemických látek z koželužství, hnojiv a pesticidů používaných pro krmné plodiny a kalů z erodovaných pastvin. Celosvětové hodnoty nejsou k dispozici, ale v USA, kde mají čtvrtou největší půdní plochu na světě, se odhaduje, že hodpodářská zvířata jsou zodpovědná za 55 procent erozí a kalů, 37 procent použitých pesticidů, 50 procent použitých antibiotik a třetinu dusíku a fosforu ve sladkovodních zdrojích.
Hospodářská zvířata také nepříznivě ovlivňují sladkovodní vody zvyšováním množství zhutněné půdy, snižováním vsakování, degradací břehů vodních toků, vysycháním lužin a snižováním vodních ploch. Hospodářská zvířata přispívají k odlesňování a zvyšují odtok a zmenšují průtok v suchých obdobích.
Spotřeba vody může být snížena pomocí zefektivnění závlahových systémů. Vliv hospodářských zvířat na erozi, usazování a regulaci vody může být řešen opatřeními zabraňujícími degradaci půdy. Se znečišťováním se můžeme vypořádat lepším hospodařením se zvířecími odpady v průmyslových výrobních odděleních, lepší stravou, která zdokonalí vstřebávání živin, lepším hospodařením s organickými hnojivy (včetně bioplynu) a lepším využitím zpracovaných organických hnojiv na obdělávanách půdách. Průmyslová výroba hospodářských zvířat by měla být decentralizována, s přístupem k půdám, kde by odpady mohly být recyklovány bez přetěžování půd a sladkovodních zdrojů.
Politická opatření, která by pomohla snížit spotřebu vody a její znečištění, představují úplné zahrnutí nákladů na vodu do její ceny (k úhradě dodavatelských nákladů, stejně jako ekonomických a ekologických externalit), regulační opatření pro snížení nákladů a rozsahu, upřesnění požadovaného vybavení a průtokové hladiny, zónová opatření a daně k odrazení od velkoobjemových koncentrací poblíž měst, stejně jako rozvoj bezpečných vodních práv a trhů s vodou a zainteresované správy povodí.

Biodiverzita
Naše společnost se nachází v éře bezpříkladného ohrožení rozmanitosti živočišných druhů (biodiverzity). Úbytek živočišných druhů dle odhadů postupuje 50 až 500krát rychleji než je tempo, které ukazují nalezené prastaré zkameněliny. Odhaduje se, že 15 z 24 důležitých ekosystémů vyhyne.
Hospodářská zvířata jsou v současnosti zodpovědná za 20 procent celkové pozemské živočišné biomasy a 30 procent zemského povrchu, který nyní obývají, byl stanovištěm pro divoká zvířata. Chov hospodářských zvířat může vskutku být vedoucím hráčem při zmenšování biodiversity, protože je hlavní hnací silou odlesňování, stejně jako degradace půdy, znečišťování, klimatických změn, přehnaného rybaření, zanášení pobřežních oblastí a usnadnění průniku cizích živočišných druhů. Boj o zdroje s pastevci navíc ohrožuje druhy divokých predátorů a také ochraňuje oblasti poblíž pastvin. Mezitím v rozvinutých regionech, především v Evropě, se pastviny staly oblastí rozličných, dlouho budovaných, typů ekosystémů, z nichž mnohé jsou nyní ohroženy opouštěním pastvin.
Přibližně 306 ze 825 zemských ekoregionů rozpoznaných Celosvětovým fondem pro přírodu (WWF) – zahrnující všechny biomy a všechny biozeměpisné sféry, označilo hospodářská zířata jako jednu ze současných hrozeb. Organizace “Convervation International” (Mezinárodní ochrana přírody) identifikovala 35 globálních ohrožených míst pro biodiverzitu, které jsou charakterizovány výjimečnou úrovní místních rostlin a vážným úbytkem stanovišť zvěře. Z tohoto počtu je 23  negativně ovlivněno chovem hospodářských zvířat. Analýza Světové Unie pro Ochranu přírody (IUCN) “Červená kniha ohrožených živočišných druhů” ukazuje, že většina světově ohrožených živočišných druhů trpí úbytkem stanovišť v místech, kde se vyskytují hospodářská zvířata.
Protože mnoho z negativních vlivů hospodářských zvířat na biodiverzitu vzniklo z jejich dopadu na hlavní oblasti zdrojů (klima, znečištění vzduchu a vody, znehodnocení půdy a odlesňování), hlavní možnosti pro zmírnění dopadů se nalézají ve stejných oblastech. Existuje rovněž prostor pro vylepšení vztahů pastevců a divoké zvěře a parků a chov divokých zvířat v oblastech s hospodářskými zvířaty.
Redukce divoké přírody zaplňované chovem se může dosáhnout jeho zintenzívněním. Ochrana oblastí divoké přírody, elektrické oddělovače, věcná břemena k ochraně přírody, daňové úlevy a pokuty by mohly zvýšit množství půdy, kde se stane ochrana biodiversity prioritou . Tyto snahy by se měly více rozšířit a zařadit chov hospodářských zvířat a výrobcce do správy krajiny.

Politický rámec
Určité obecné politické přístupy zahrnují všechny výše změné oblasti. Všeobecný závěr říká, že zlepšení efektivity využití zdrojů v chovu hospodářských zvířat může zredukovat ekologické dopady. Rozhodující prvek při dosažení větší efektivity je správné ocenění přírodných zdrojů jako půdy, vody a využití ložisek odpadů, přičemž omezení rozsahu, vstupů, odpadů atd. vyžaduje pomoc. Nejčastěji jsou přírodní zdroje zdarma nebo pod cenou, což vede k přehnanému využití a znečištění. Zvrácené dotace často přímo podporují producenty hospodářských zvířat podílet se na aktivitách ničících životní prostředí. Hlavní prioritou je docílit cen a poplatků, které zcela zohledňují ekonomické a ekologické náklady, včetně všech externalit. Jedním z požadavků na ceny, aby ovlivňovaly chování je, že musejí existovat jistá a pokud možno obchodovatelná práva ohledně vody, země, použití obecní půdy a ložisek odpadu.
Zničující dotace by měly být zrušeny a ekonomické a ekologické externality zapracovány do cen prostřednictvím selektivního zdanění a/nebo poplatků za použití zdrojů, vstupů a odpadů. V některých případech může pomoci přímá pobídka.
Platba za ekologické služby je důležitým rámcem, obzvlášť ve vztahu k extenzivním pastevním systémům: pastevci, výrobci a majitelé půdy by mohli obdržet platby za určité ekologické služby jako omezení vodních toků, ochrana půdy, ochrana přírodní krajiny a divokých zvířat nebo poutání uhlíku. Ustanovení ekologických služeb se může jevit jako důležitý úmysl pro extenzivní výrobní systémy založené na loukách a pastvinách.
Důležitým obecným poučením je, že chov hospodářských zvířat má tak hluboké a rozsáhlé dopady na životní prostředí, že by se měl řadit mezi vedoucí síly při ekologické politice: jakákoli snaha v této oblasti povede k velké a mnohononásobné návratnosti. Jak se společnost vyvíjí, je pravděpodobné, že ekologická rozhodnutí, společně s otázkami zdraví lidstva, ovládnou politické úvahy v tomto sektoru.
A ještě na závěr, je zde naléhavá potřeba vyvinout vhodný institucionální a politický rámec pro realizaci navržených změn na lokální, národní a mezinárodní úrovni. Bude to vyžadovat silný politický závazek a zvýšené povědomí a znalost ekologických rizik, která přináší stav, kdy “pokračuje vše jako doposud” a informovanost o ekologických výhodách, které opatření v chovu hospodářských zvířat přinesou.

Text v originále.