Doporučené informace

VEGETARIÁNSTVÍ VE SVĚTOVÝCH NÁBOŽENSTVÍCH

8 kapitola - VÝŽIVA PRO NOVÝ SVĚT

XXVIII. ukázka z knihy Výživa pro člověka a Zemi od Christiana Opitz

"Nepřikládám velkou důležitost náboženstvím lidí,
    která  nepřinášejí nic dobrého jejich psům nebo kočkám".
   Abraham Lincoln.
  
   Jeden misionář si vyjde na procházku do afrického pralesa. Náhle za sebou uslyší hrozivé mručení. Když se pln strachu otočí, spatří jen několik kroků za sebou obrovského lva. Zoufale vzhlédne k nebi a prosí: "Pane, prosím, učiň, aby se tento lev změnil v dobrého křesťanského lva". "Nechť je toto tvé přání splněno", praví Pán. Když se misionář znovu otočí, spatří lva se sepjatými prackami, jak se modlí: "Ó, Ježíši, Pane, buď naším hostem a požehnej to, co jsi nám poskytl za pokrm!"
   Ve všech světových náboženstvích existovalo původně přikázání vegetariánského stravování. V buddhismu a hinduismu se na tom dodnes nic nezměnilo. Jinak je tomu v křesťanské teologii, která zvíře ponížila na bytost bez duše, kterou může člověk libovolně využívat. Jednou z příčin tohoto stavu jsou výpovědi církevních autorit, které zvířatům duši upřely. Nejdůležitějším z těchto teologů byl Tomáš Akvinský. Ten ostatně zastával názor, že ani ženy nemají žádnou duši.
   Na druhé straně vedly manipulace v Bibli k překroucení původního Ježíšova učení. To platí zvláště pro postavení zvířat. Jistěže, Bible je i dnes, tak jako v minulosti, jedním z velkých a významných děl, které dává mnoha lidem sílu a oporu. Na druhé straně však neplatí, že by byla z nebe spadlým jednotným dílem, jehož obsah nebyl nikdy měněn, jak nám to dnes chtějí namluvit četní teologové. Lze to poznat už z toho, že jen v německém jazyce existuje přes 70 různých vydání Bible, která se od sebe v důležitých pasážích značně liší.
  
      Zvíře v křesťanství
  
   Většina křesťanských kněží je dnes toho mínění, že zvířata jsou člověku podřízena a mají sloužit jeho potřebám. Uvnitř církve však existují také jiné hlasy. Eugen Drewermann, známý církevní rebel, je přesvědčeným vegetariánem a neúnavně usiluje o ochranu práv zvířat. Neméně kontroverzní jsou i výpovědi Bible na téma práva zvířat a pojídání masa. V 5. Mojžíšově knize například stojí psáno: "Můžeš zabíjet a jíst maso ve všech Tórách podle žádostí své duše, po požehnání Pána, tvého Boha, které On ti dal". (5. Mojžíšova 12/15,15)
   Jiná místa vypovídají však něco opačného: "Kdo zabije vola,je to jakoby zabil  člověka". (Izaiáš 66/3)
   Zde je tedy zabití zvířete kladeno na stejnou úroveň jako vražda člověka. Znamená to tedy, že Bůh je vrtkavý?
   Pokud jde o dějiny Bible, je nutné konstatovat, že nepochází z doby Ježíšovy.(Pozn. 4). Teprve ve 3. století se v Římě začalo vybírat ze stovek záznamů o životě a učení Ježíšově jednotné standardní dílo.(25) Výběr vhodných spisů byl v neposlední řadě podroben značnému vlivu císaře Konstantina (285-337 po Kr.), který chtěl učinit křesťanství římským státním náboženstvím.
   Konstantin však nebyl právě příkladným vzorem křesťanské lásky k bližnímu. Své protivníky nechal krutě pronásledovat a sám vedl velmi zhýralý život. A aby na tom nemusel nic měnit, byly mnohé dokumenty o Ježíšově životě již předem odvrženy jako nevhodné.
   Tak bylo pro Bibli (Pozn. 4) vybráno pouze 27 záznamů, které byly pořízeny mezi lety 60 a 150 po Kr.. Pojmové definice a interpretace různých autorů - vzájemně se silně lišící - však vyžadovaly obsáhlé
  
   Pozn. 4: Zřejmě nejde o Bibli, ale pouze její část – Nový zákon.
  
   přepracování, protože texty měly vytvořit jednotné dílo. "Korektoři" jmenovaní pro toto přepracování měli dbát o to, aby obsah písemností odpovídal názorům církevních a státních hodnostářů. Tak byla většina pokynů týkajících se vegetariánského stravování odstraněna dříve, než dostal Nový Zákon své formální uznání papežem Damasem roku 382 po Kr.
  
   Na pozdějších koncilech, jako např. na koncilu v Konstantinopoli roku 533 po Kr. bylo rozhodnuto provést další pronikavé změny ve svatém Písmu.
  
      Biblické omyly
  
   I jedno změněné slovo v Bibli může nesmírně ovlivnit celkový křesťanský světový názor na určité téma. Příkladem toho je biblická výpověď, podle níž Ježíš jedl velikonočního beránka. Martin Luther svého času přeložil, jistě bez zlých úmyslů, výraz "TO-PAS-CHA" pojmem "velikonoční beránek". V jeho době však již bylo zvykem jíst na zelený čtvrtek beránka.
   Ne však v době Ježíšově. U Židů platil na zelený čtvrtek přísný zákaz porážky. "TO-PAS-CHA" znamená "velikonoční pokrm". O beránku není v aramejských původních textech Bible ani zmínka (aramejština byla jazykem, kterým mluvil Ježíš).
   Večeře se podle Bible konala v domě nějakého  nosiče vody. Mezi Židy však tehdy nebylo zvykem, aby jeden člověk přebíral úlohu nosiče vody. To se dělo jenom ve společenství esejců. Večeře se tedy konala v domě jednoho z esejců. Vzhledem k tomu, že příslušníci tohoto bratrstva byli přísnými vegetariány, lze z toho vyvodit, že biblická večeře byla bezmasá.
   Další nesprávný překlad jediného slova s těžkými následky se týká jídelních zvyklostí Jana Křtitele. O něm je v Bibli řečeno, že pojídal kobylky a med. Latinské slovo „lokusta“ skutečně znamená „kobylka“, ale zároveň také označuje plody stromu rohovníku obecného.  A protože Jan pojídal právě tyto plody a nikoli hmyz, nazývají se dnes „svatojánský chléb“.
   V 1. dopise Timoteovi doporučuje apoštol Pavel požívání masa a vína. Ve stejném dopise Pavel také varuje před společenstvím gnostiků, kteří se živili vegetariánsky a zastávali učení o reinkarnaci. Pozoruhodné však je, že společenství gnostiků vzniklo dlouho po Pavlově smrti. Jeho varování v prvním dopise Timoteovi však nezní jako proroctví pro budoucnost, ale spíš jako by v té době gnostikové již existovali. Jelikož první dopis Timoteovi se svým stylem i pojmově značně liší od druhého, je oprávněný závěr, že nepochází z Pavlova pera, nýbrž od již výše zmíněných korektorů.
   Mnozí velcí křesťanští svatí byli vegetariáni a velcí přátelé zvířat. Nejznámější z nich je jistě František z Assisi. Ale také sv. Antonín, Basilius Veliký, Origines, Jan  z Chrysostomu, Kléméns  z Alexandrie, sv. Jeroným, , Eusebius, Bonifác, Řehoř  z Nazianzu, apoštol Matouš, Tertulián, Mistr Eckhart, a další nejedli žádné maso. Také matka Tereza, zajisté symbolická osobnost křesťanské lásky k bližnímu, se živila  vegetariánsky.
   Existují také tradice, které je zapotřebí brát velmi vážně, a z nichž jasně vyplývá, že sám Ježíš Kristus žil vegetariánsky, miloval zvířata a i dalším lidem předával lásku ke zvířatům.
     
   Evangelium dokonalého života
  
   Nedokonalost Bible vyplývá také ze skutečnosti, že neobsahuje žádné údaje o životě Ježíše mezi 12. a 30. rokem jeho života. Záznam o celém jeho životě ukryl člen bratrstva esejců v jednom buddhistickém klášteře v Tibetu, aby ho uchránil před zásahem římskokatolické církve. Roku 1881 kněz G. J. Ouseley tento významný dokument odhalil a poprvé jej uveřejnil roku 1901. Dílo nebylo podrobeno zásahům korektorů. Obsahuje jednoznačné výpovědi o lásce vyrůstajícího Ježíše ke zvířatům a jasné příkazy týkající se ochrany všech tvorů.
   "...Během své pouti dospěl také do země chaldejské, kde vyučoval kněze a mudrce: nikdo nemá zraňovat a zabíjet, neboť svět má být naplněn poznáním jednoho svatého. A v těchto dnech chci opět uzavřít smlouvu se zvířaty celé země a s nebeským ptactvem, s mořskými rybami a se všemi ostatními tvory Země. Chci zlomit luk a také meč a také vypovědět všechny válečné nástroje z této země tak, aby lidé a zvířata mohli žít beze strachu..."(27)
    "...Na jiném místě spatřil jednoho mladého muže, který se právě chystal zabít králíky a holuby proto, aby jemu a jeho učedníkům připravil pokrm. Ježíš řekl: máš dobré srdce a Bůh tě osvítí. Ale nevíš, že Bůh dal na počátku člověku za potravu plody země a stvořil ho stejně jako opici, vola a koně nebo ovci a nedovolil mu, aby zabíjel své spolustvořence a pojídal je?...".(27)
   Evangelium dvanácti vydané G. J. Ouseleyem pod názvem „Evangelium dokonalého života“ obsahuje ještě několik dalších míst, která zcela jasně ukazují, že Ježíš Kristus považoval zvířata za bytosti, které jsou součástí stvoření a se kterými má člověk zacházet láskyplně. Zabíjení a pojídání masa je přestupkem proti vysokým etickým přikázáním pravého křesťanství.
     
   Nauky esejců
  
   Další dokumentací křesťanství, která je k dispozici v nezfalšované formě, jsou svitky esejců. Byly nalezeny vědcem Edmondem Bordeaux Szekelym v roce 1927 v tajném archivu Vatikánu. Mírové evangelium esejců obsahuje pozoruhodný dialog mezi Ježíšem a několika nemocnými lidmi. Ježíš vysvětluje, že člověk může nalézt cestu zpět k Bohu jedině tehdy, žije-li v souladu s přírodními zákony. Pokud jde o stravování, říká mezi jiným: "Neboť v pravdě pravím vám, že ten, kdo zabíjí, zabíjí sám sebe, a kdo požívá maso zabitých zvířat, požívá z těla smrti."(28) "Avšak pravím vám: nezabíjejte ani člověka ani zvíře ani potravu, kterou přijímají vaše ústa. Neboť, když jíte živou potravu, ta vás oživí, avšak když svou potravu zabijete, pak vás mrtvá potrava také usmrtí. Neboť život přichází jenom ze života a ze smrti přichází vždy opět jenom smrt. Neboť všechno, co zabíjí vaši potravu, zabíjí také vaše tělo. A všechno, co zabíjí vaše tělo, zabíjí také vaše duše."(28)
   Bratrství esejců žilo podle těchto nauk a uplatňovalo křesťanskou lásku k bližnímu ruku v ruce s usilováním o harmonii s přírodou. Esejci dosahovali věku více než 100 let a byli známi jako velcí léčitelé. Jak to dokládají originální svitky esejců, patřili Ježíš Kristus i Jan Křtitel k nejvyšší radě esejců.
  
     Židé
  
   Ačkoliv v dnešním ortodoxním židovství hraje ochrana zvířat a vegetariánství právě tak malou úlohu jako v křesťanských úředních církvích, v základech tohoto náboženství můžeme nalézt plno jednoznačných výpovědí a doporučení k tomuto tématu.
   Úctu ke zvířatům má Žid projevovat mezi jiným tím, že:
*  má nechat zvíře v sobotu odpočívat (Exodus 23:12)
*  nemá zapřahat ke svému pluhu nestejně silná zvířata (Deut. 22:10)
*  svá zvířata nakrmí dřív, než sám začne jíst (Talmud).
    První pokyny týkající se výživy v Thoře (v pěti Mojžíšových knihách) jsou také jednoznačné:
   "Tímto vám předávám všechny rostliny na celé Zemi, která plodí semena a všechny stromy nesoucí ovoce se semeny. Ta vám mají sloužit za potravu." (Genesis 1:29). V Genesi 3:18 následují další pokyny k tomuto přikázání, ve kterých jsou doporučeny zeleniny.
   Ezechiel odsuzuje odklon od náboženství stejnou měrou jako odklon od rostlinné stravy: "Potravu, kterou jsem ti dal - jemnou moukou, olejem a medem jsem tě živil - toto jsi obětoval pohanům. Tvým synům a dcerám, které jsi mi zrodil, jsi předložil k jídlu obětovaná zvířata". (Ezech. 16:19-23)
   Jeden středověký židovský spis, Sefer Chasidim (Kniha zbožných) požaduje:
   "Buď přátelský a milosrdný ke všem tvorům Nejvyššího, které On stvořil na tomto světě. Nikdy nebij žádné zvíře a nikdy nebuď příčinou utrpení nějakých zvířat."
    Mnozí hrdinové židovských dějin žili v tomto duchu dobroty. Podle ústního sdělení byl Mojžíš zvolen za duchovního vůdce Izraele, protože jednou projevil svůj soucit s jehňátkem (Exodus Rabbah 2, Midrash). Rebeka byla vyvolena za ženu Izákovu, protože měla soucit s žíznivými velbloudy. Také mnozí velcí židovští myslitelé současnosti pociťují ke zvířatům hluboký soucit. K přesvědčeným židovským vegetariánům patřili mezi jinými: Rav Kook, který je považován za nejdůležitějšího židovského filozofa 20. století, nositelé Nobelovy ceny Isaac Singer a Shmuel Yoseph Agnong, Martin Buber, Shlomo Ghoren - bývalý vrchní rabín Izraele, rabíni Shear Yashuv Cohen a David Rosen. Kabalista Isaac Luria, a kromě toho asi 4 % obyvatel Izraele, čímž je Izrael po Indii zemí s druhým nejvyšším podílem vegetariánů z etického přesvědčení.     V ostrém protikladu k tomuto žitému způsobu všezahrnující lásky k bližním stojí dnes obvyklá židovská kultura košer zabíjení. Slovo košer běžně užíváme jako synonymum pro "čisté" nebo "dobré" a člověk by si mohl myslet, že při košer zabití zvířete se mu prokazuje o něco větší úcta, než jak je to všeobecně zvykem na jatkách.
   Smutnou pravdou však je, že asi žádnou jinou metodou zabíjení se zvířatům nezpůsobuje větší utrpení, než košer zabíjením. Aby byla odstraněna krev, kterou Žid nesmí pojídat, je zvíře zavěšeno za nohy, hlavou dolů, s proříznutým hrdlem. Zvíře přitom zůstává až celých šest minut při vědomí. Košer, ve smyslu čistý nebo dobrý, může být sotva oprávněným výrazem pro takovouto surovost. Paradoxně však může být touto metodou krev odstraněna jen ze žil a tepen a ne z kapilár zvířecího těla.
   Nemyslím si, že košer zabíjení zvířat odpovídá duchu židovských proroků. Obvyklý hebrejský výraz pro zvířata zní: "nepesh chayah" a je ve starém zákoně použito asi 400krát. Přesný překlad zní: "živá duše". V Genezi 7:15,22 je vysvětleno, že zvířata mají stejný "odem života" jako lidé. To ale může znamenat jen to, že zvířata jsou podle židovského učení stejně tak našimi bratry a sestrami jako jiní lidé a že s nimi máme stejným způsobem soucítit.
     
   Islám
  
   Původní nauky islámu byly,  stejně jako v křesťanství a v židovství, během dějin pokrouceny. Slovo Islám souvisí s arabským slovem salem = mír a znamená oddanost Bohu, která vede k pravému míru.
   Nauky proroka Mohameda obsahují mnoho pokynů, jak dobře zacházet se zvířaty:
   "Zbytečné porážky, zabíjení, bití a surové zacházení se zvířaty je velikým hříchem."
   "Ten, kdo projevuje ke zvířatům soucit, tomu projeví svůj soucit i Bůh ".(29) Jak je zaznamenáno v koránu, byla zvířata v Mohamedových očích božími dětmi stejně jako lidé:
   "Vpravdě neexistuje žádné zvíře a žádný pták, kteří by nepředstavovali národ jako vy... I oni budou potom shromážděni kolem svého Pána." (Sura 6/38)
   Tak jako o Ježíši Kristu, existuje i o Mohamedovi mnoho dochovaných pouček, abychom byli vůči všem tvorům mírumilovní. Stejně jako všichni velcí svatí, i Mohamed žil velmi asketicky. Živil se vegetariánsky, přestože to v pouštních oblastech nebylo snadné. Podle historických záznamů se jeho strava skládala z datlí, ořechů, ječného chleba a pramenité vody. O stravě jednou řekl: "Břicho se nemá stát hřbitovem zvířat." (30)
   Krátce po Mohamedově smrti se řady jeho následovníků rozštěpily na sunnity a šíity. Také jeho učení bylo dodneška zřejmě pozměněno. Především je politováníhodný falešný výklad pojmu "svatá válka", kterým pacifista Mohamed mínil válku proti vlastním slabinám a chybám. Nicméně v kořenech tohoto náboženství nacházíme stejně jako v křesťanství obdivuhodné učení o jednotě všech věcí. Pokud to člověk uzná a v souladu s tím jedná, může se mu dostat pravého štěstí.
     
   Buddhismus
  
   Gautama Buddha vytvořil buddhismem náboženský systém, který je dnes praktikován téměř miliardou lidí. Buddha žil v době, kdy mnozí učenci raději trávili svůj život v neplodných filozofických spekulacích o nejvyšší pravdě, než aby prakticky dodržovali základní principy pravé zbožnosti. Buddha působil proti této tendenci a vyzýval člověka, aby se nejprve sám morálně zdokonaloval, místo aby jen spekuloval o smyslu života. Jedním ze základních buddhistických přikázání je "Ahimsa", t.j. nenásilí vůči všem  tvorům. Vycházeje z myšlenek o reinkarnaci, je také v buddhismu zvíře považováno za duchovní bytost, pouze zabudovanou do jiné tělesné schránky. Samozřejmě i Buddha byl vegetariánem a vybízel své žáky, aby i oni žili vegetariánsky.
   Dějinné záznamy o Buddhově životě obsahují mnoho událostí, kdy se projevila jeho láska ke zvířatům. Píše se zde, že nikdy nestrpěl, aby byl zabit třeba i "pouhý" hmyz. Buddha řekl doslova: „Všechny bytosti chtějí žít šťastně a žádné ať není způsobeno zlo! Nechť je celý náš život pomocí poskytovanou druhým.“ (29)
   První z pěti základních ctností, které Buddha doporučoval, zní: „Každá bytost se straní utrpení a každému je jeho život milý. Poznej sám sebe v každém bytí a netýrej a nezabíjej“.(31)
   Dalšími příkazy ctností buddhismu jsou: nekrást, nežít zhýrale, nelhat, neopíjet se. Tyto ctnosti tvoří základ k dosažení nejvyššího cíle v buddhismu, nirvány. Pojem nirvána je často ztotožňován s rozplynutím  vlastní existence, což však neodpovídá jeho pravému významu. Nirvána doslova znamená "vyhasnutí", čímž je míněno plné osvobození se od zloby, strachu, chtíčů atd., což vede k nepopsatelné svobodě a blahu. Člověk, který dosáhl tohoto cíle, se pak dobrovolně stane pomocníkem stvoření.  Jelikož už nemá osobní přání a přesto je plně spokojen, může se stát bódhisattvou a může dát svou sílu plně do služeb jiných.
  
      Hinduismus
  
   Hinduismus je sběrným pojmem pro četná náboženská hnutí Indie, která vznikla z učení tisíce let starých védských spisů. Pro Evropana se hinduismus může zprvu zdát zmateným množstvím různých náboženství, v nichž jsou uctívány tisíce božstev. Ale Hindové  věří, konec konců jako křesťané, v jediného Boha, a mnozí "bohové" jsou jen zosobněnými aspekty Tvůrce. Mají věřícímu usnadnit vyvinout v sobě oddanost. V podstatě existuje mezi křesťanstvím a hinduismem úplná shoda.(39)
   Ve všech hinduistických věroukách je bytostné jádro každé živé bytosti považováno za nesmrtelnou duši. Následkem toho jsou všechny formy života plnohodnotné a mají být stejně respektovány. Všechny náboženské nauky Indie obsahují přikázání nezbavovat žádné zvíře zbytečně života. Všichni velcí  duchovní učitelé Indie se  živili vegetariánsky a až dodnes je Indie zemí s největším počtem vegetariánů. V dobách vyvrcholení védské kultury před asi 5.000 lety byl vegetariánský způsob života tak samozřejmý, že pro vegetariána neexistoval žádný slovní výraz. Naproti tomu pro pojídače masa existovala různá pojmenování (mleccha, yavvanna apod.), která byla zároveň i synonymy pro lidi s nižším způsobem smýšlení.
   Hinduistická bible Bhagavadgíta učí mezi jiným životu v harmonii se všemi živými bytostmi, čisté výživě a všeobsáhlé lásce. Nejvyšším cílem duchovního vývoje člověka je podle védských učení přímé vnímání Boha (Samadhi). V tomto stavu vnímá člověk přímo božskou jiskru ve všech živých bytostech a pociťuje k nim tak automaticky neomezenou lásku.
   Avšak pro takovýto vysoký cíl je podstatným předpokladem ctnostný život. Každé zbytečné poranění zvířete a také nepřímá účast na tom, jako je pojídání masa, je v hinduistickém myšlenkovém pokladu považováno za hrubé porušení zákonů života.
   Jedním z lidí, kteří v tomto století naplňovali vysoké ideály hinduismu, byl Mahatmá Gandhí. . O významu ochrany zvířat jednou řekl: „Velikost národa lze měřit ne tím, co vlastní, ale tím, jak zachází se svými zvířaty.“

 

TOPlist

NAVRCHOLU.cz