Doporučené informace

XXII. ukázka


XXII. ukázka z knihy
Výživa pro člověka a Zemi od Christiana Opitze

DÍL I. JEDNOTA ŽIVOTA - 6  VŠECHNY BYTOSTI MAJÍ SVÉ MÍSTO VE STVOŘENÍ

   Tyto kruté podmínky života zvířat v intensivních velkochovech  existují teprve několik desetiletí. Již dlouho předtím lidé chovali zvířata, aby mohli jíst jejich maso, aniž by při tom museli používat dnešní děsivé metody. (Pozn. 1)
   Ale předpokládejme, že by byla užitková zvířata skutečně opět chována v dobrých podmínkách, tak jak to už existuje na  ekologických farmách existuje. Předpokládejme, že by dostávala zdravé krmivo, měla dostatek pohybu ve volné přírodě a měla možnost žít v přirozených sociálních podmínkách. Stále by tu však zbývala  velká nespravedlnost spočívající v tom, že je zvíře zbavováno  života pro uspokojení lidského požitku z jídla.
   Na to mnozí odpovídají, že člověk je všežravcem a pojídání živočichů je koloběh přírody. Tento názor, s nímž se setkáváme  u mnoha lidí, je však založen na základním omylu. Člověk je, jak to může jednoznačně doložit věda zabývající se studiem potravy, stvořen k příjmu rostlinné stravy. Zabíjet zvířata a jíst je znamená pro člověka překročení přírodních zákonů, které  musí draze platit svým tělesným i duševním zdravím. K tomuto aspektu se budu v následujících kapitolách ještě podrobněji vracet.
   Tomu, kdo skutečně věří, že masitá strava je pro nás přirozená, navrhuji následující pokus: jděte s malým dítětem do ovocného sadu nebo na jiné místo, kde se pěstuje ovoce. Pozorujte, jak dítě reaguje na své okolí, zda mu působí radost utrhnout si ovoce, sníst je, a jak dlouho má chuť zůstat v tomto prostředí. Pak jděte s tímto dítětem na jatka. Pozorujte, zda se dítě cítí dobře, zda snad začne okusovat některou zavěšenou hovězí půlku  a  zjistěte jak dlouho by tam chtělo zůstat. Potom porovnejte, kde se dítě cítí na správném místě.
   Zabíjet zvířata, kuchat je, pojídat jejich syrové vnitřnosti a syrové maso je pro nás lidi velmi odpudivé. Trhat a jíst syrové ovoce a zeleninu je oproti tomu příjemné a přirozené. Mnoho lidí si jako koníčka zakládá vlastní zahrady. Slyšeli jste už někdy o někom, kdo by šel ve svém volném čase porážet zvířata? (Pozn. 2)
   Nejsme-li tedy přírodou  předurčeni  být masožravci (to platí samozřejmě i pro rybí a drůbeží maso), a když dokonce masitá strava značně škodí našemu zdraví, máme-li  k dispozici mnohem více rostlinné stravy, než potřebujeme, jak potom můžeme ospravedlňovat zabíjení zvířat?
   My, lidé, usilujeme neustále v naší společnosti o demokracii, protože je to nejspravedlivější systém. Zároveň se však vůči zvířatům chováme jako surový diktátor. Rozhodujeme o jejich životě, jak nás napadne. Zatímco sami pro sebe si děláme nárok na co největší osobní svobodu, nedovolujeme prasatům, telatům, kuřatům, jehňatům, rybám a jiným zvířatům uchovat si holý život jenom proto, že nám chutnají.
   Úvahy v této kapitole poskytly malý pohled do duševního života zvířat. Zvířata jsou stejně citlivé bytosti jako my lidé. Mají své vlastní jedinečné formy vyjádření inteligence, krásy a osobnosti. Zvíře si cení svého života stejně, jako my lidé našeho vlastního. Kdo jsme, abychom se povyšovali nad zvířata a upírali jim právo na život?
 


 
   Pozn. 1: Krutost i v malochovech je však doprovodným zjevem snad odevždy. Malé chlévy s nedostatkem světla, metoda krmení hus jejich „cpaním“ (i speciálním strojkem!), vaření raků zaživa,  bolestivé kastrace, bičování tažných koní jsou jen několika příklady. V jiných kulturách pak i stahování zvířat zaživa, bezohledné způsoby jejich přepravy a mnohé jiné.
   Pozn. 2: Zde jsou ovšem opominuti chovatelé drobných hospodářských zvířat, dále tzv. „sportovní“ rybáři a  hlavně lovci, vraždící zvířata ze záliby, úmyslně a často zákeřně!

My lidé nejsme autory stvoření v jeho nesmírné rozmanitosti a kráse, ale jsme jeho součástí. Z toho důvodu máme zajisté nárok na věci, které potřebujeme ke svému životu, ale sotva lze věřit, že máme právo slepě a surově vykořisťovat jiné tvory. V naší společnosti jistě existuje spousta lidí, kteří milují zvířata. Milují svého psa více než svého souseda nebo svého kolegu v práci, ale přesto s velkým požitkem pojídají k večeři řízek. Zvířata jsou rozdělována mezi ta, která chováme ke svému potěšení, a ta, která dokážeme klidně zabíjet. Jaká je to domýšlivost ze strany nás lidí třídit celé živočišné druhy podle našich vlastních přání!Vzpomínám si ještě dobře na to, jak při příležitosti olympijských her v Soulu v roce 1988 noviny psaly o tom, že v Koreji je běžné pojídat psy a kočky. To vyvolalo u mnoha milovníků zvířat velké pohoršení. Rád bych vyzval každého člověka, který se oprávněně pohoršuje nad týráním psů a koček, aby se jednou zamyslel nad tím, zda není prase, tele nebo dokonce kuře stejně tak hodno lásky a ochrany.
     Tato země je tu pro všechny Boží tvory. Má k dispozici, tak jak to jednou výstižně konstatoval Mahatma Gándhí  "dost bohatství pro naše potřeby, ale nikoliv pro naši chamtivost". Chceme-li na ní žít s plnou odpovědností, měli bychom přiznat zvířatům stejné právo na život jako nám samotným.
  
   Rozdíl mezi masem a rostlinou
  
   Teď bychom mohli jistě právem položit otázku: jaký je tedy rozdíl mezi zabíjením zvířat a zabíjením rostlin pro naši potravu? I rostliny jsou přece cítícími bytostmi.
   Tak tedy především: pojídač masa ničí desetkrát  víc rostlin než vegetarián, neboť k produkci  masa je zapotřebí nesmírné množství rostlinného krmiva.
   Kromě toho musíme něco jíst, abychom si uchovali život, a jelikož jsme od přírody předurčeni k pojídání rostlin, nepředstavuje jejich konzumace žádné překročení životního řádu.
   Jíme-li plody,  pak nezabíjíme, neboť jsou  darem přírody, který je stvořen k jídlu a k rozmnožování mateřské rostliny. Trháme-li  zralá jablka, činíme jenom to, s čím příroda stejně počítala a jabloni tím nezpůsobujeme žádnou bolest.
   Zeleninu sklízíme v době zralosti, kdy by tyto rostliny v přírodním rytmu stejně zahynuly. Nijak tím tedy nezkracujeme přirozenou délku života rostlinstva.
   Kruté jsou jen metody, pomocí nichž jsou překračovány meze ve výběru postupů při pěstování užitných rostlin v dnešním přetechnizovaném zemědělství, zaměřeném na obrovské zisky. Vůči tomu bychom mohli účinně reagovat kupováním produktů ekologického zemědělství (bioproduktů a biopotravin), jakož i . vlastním pěstováním zeleniny.

TOPlist

NAVRCHOLU.cz